„S panem trenérem určitě souhlasím. Já jsem teda v Prostějově teprve třetím rokem, ale za tu dobu jsme měly nejsilnější tým. Hlavní příčinou naší síly byla výborná parta. Hrálo se nám opravdu suprově," usmívala se reprezentační smečařka Andrea Kossányiová.

Andreo, v dresu Prostějova jste získala další titul. Byla ta letošní cesta ke zlatu nejjednodušší? V play off jste neztratily ani set.

Získala jsem teď třetí titul a musím říct, že to nebylo zas až tak jednoduché. Samozřejmě naše cesta ke zlatu se jeví jasně, ale zápasy to byly i tak těžké. Zvlášť třetí finále nám dalo hodně zabrat, a kdyby Olymp získal úvodní sadu, tak by to bylo o poznání složitější.

Byla pro vás středeční hra Olympu překvapením?

U nás ty dva zápasy Olymp odehrál s pocitem jistého stříbra. Doma se však chtěl ukázat a my jsme s tím trošku počítaly. Hráčky šly opravdu na krev, čapaly a celá hra byla hrozně těžká. Znovu říkám, rozhodující byl první set.

S Olympem hrál Prostějov už čtvrté finále v řadě. Je to podle vás opravdu druhý nejlepší tým v České republice?

Finále mohl hrát také Frýdek-Místek. Olymp jej však porazil a myslím si, že vyhrál lepší. Nám to bylo celkově jedno, protože jsme musely vyhrát. Já jsem navíc dříve nastupovala za Olymp, takže jsem na zápase měla rodinu a známe. Na druhou stranu bitva s Frýdkem by byla taky zajímavá. Mělo se hrát v hokejové hale a hlavně bychom to měly blíž.

Zpátky k vašemu týmu. Trenér Čada označil letošní kádr za nejsilnější v historii klubu. Souhlasíte s ním?

S panem trenérem určitě souhlasím. Já jsem teda v Prostějově teprve třetím rokem, ale za tu dobu jsme měly nejsilnější tým. Hlavní příčinou naší síly byla výborná parta. Hrálo se nám opravdu suprově.

Tým zářil především v Lize mistryň, kde se dostal až do play off. Byla potom stejně velká motivace i v české soutěži?

Našim cílem bylo vyhrát pohár a extraligu, což se nám povedlo. Máme tým složený ze zahraničních hráček a jsou to opravdové profesionálky, takže se od nás ani nic jiného nečekalo.

Jaké to vlastně je hrát v tak mezinárodním prostředí?

Pro mě je to velká zkušenost. Před tím jsem hrála v Olympu Praha a tam je to takové poloprofesionální, ale v Prostějově je to hlavně o trénincích. Máme skvělé zázemí a naše pozornost je upjata jen k volejbalu. Navíc tu člověk musí mluvit cizími jazyky, a jak říkám, celkově získá obrovskou zkušenost.

Jednou z výrazných postav letošního kádru byla Kubánka Liannes Simonová. Byla tím hlavním, herním, rozdílem mezi letošním družstvem a těmi minulými?

Simonová byla rozdílovou hráčkou. Původně je to blokařka, ale na Kubě už dva roky nehrála. U nás ji dali na post univerzálky a přímo zazářila. Je to Kubánka a ony to mají v krvi, takže skáče, jako kdyby měla v nohách pérka. Prosadila se v Lize mistryň a Česku vyloženě kralovala. Dokonce mi přišlo, že byla ještě nebezpečnější ze zadních pozic než u sítě.

Vy jako elitní smečařka, odkoukala jste od Simonové něco nového?

(smích) No odkoukala, to jo, ale to skákání to má Liannes přímo v krvi.

Zpět k celému týmu. Prostějov je nezpochybnitelným vládcem českých palubovek. Všechny sportovce samozřejmě baví vyhrávat, ale jaké to je jet třeba na zápas s SG Brnem a rovnou vědět, že vyhrajete?

Není to tak vždy, ale v extralize jsou soupeři, u kterých nemáme stres. Třeba SG Brno proti nám nastoupí s patnáctiletými holkami, tam se nepředpokládá, že bychom prohrály. Některé zápasy ale jisté nemáme, a to hlavně s Olympem nebo Frýdkem-Místkem. Letos se pak jako velmi silná ukázala Ostrava. Ale jak říkám, bohužel hrajeme i duely, které jsou o ničem.

Andreo, vy jste trojnásobná vítězka extraligy, jak nyní vidíte svou budoucnost? Chcete zůstat v Prostějově nebo se podívat do světa.

Jsem tady tři roky, takže uvidíme, co bude dál. Samozřejmě musím přiznat, že by mě zahraniční angažmá lákalo.