Blahopřeji vám k přestupu a hned na úvod se zeptám, jak se to celé vlastně zrodilo.

Naprosto přirozeně. Byl jsem kontaktován prostřednictvím svého agenta, že by klub měl zájem, abych přijel na testy. Jel jsem tam tedy a absolvoval asi tři tréninky. Pár dní potom, co jsem odletěl zpátky domů, se mi ozvali znovu s tím, že se jim líbím a pokud mám zájem, tak můžeme podepsat smlouvu. Samotná domluva už pak byla poměrně rychlá.

Jak si zatím na život ve Švýcarsku zvykáte? Co bude takovým největším rozdílem oproti tomu v Česku?

Jsem tady necelých čtrnáct dní a je to tady pro mě všechno nové. Musím ale říct, že jsem maximálně spokojen. Klub i kluci ze šatny mi se vším pomáhají a díky tomu si zvykám rychleji. Musím jen dopilovat jazyk. A ten největší rozdíl? Určitě je tady trošičku jiná kultura, ale po těch pár dnech na to ještě asi úplně odpovědět nedovedu.

Stihl jste už trochu poznat město?

Ano, už jsem se tady byl projít. Je fajn, že bydlím v centru, a tak to mám všude blízko. Kreuzlingen navíc leží hned u Bodamského jezera a je to tady opravdu moc pěkné. Zároveň je město hned na hranici s německou Kostnicí, kde už jsem se také byl podívat.

Hlasujte v anketě o nejlepšího trenéra v Olomouckém kraji. Začínáme okresem Prostějov.
Volíme nejlepšího fotbalového trenéra kraje. Hlasujte v unikátní anketě

A jak to funguje s vašimi spoluhráči? Rozumíte si? Přijali vás?

Kabina je úplně super. Jsem z toho nadšen. Navíc všichni kluci rozumí anglicky, takže dokud se nenaučím pořádně německy, nebudu mít i tak problém s komunikací. Navíc spolu trávíme čas i mimo hřiště. Takovým bonusem pak je, že v týmu působí i další Čech Martin Březina, se kterým se dobře znám. Už odmalička jsme proti sobě hrávali a strávili jsme spolu i čtyři roky v mládežnických reprezentacích.

Kreuzlingen je téměř nováček soutěže, postoupil až před začátkem minulé sezony. Může to být pro vás výhoda a zároveň šance se co nejvíce předvést, když uvnitř nebude panovat až takový tlak?

Ono to tak na první pohled může působit, ale je to trochu jinak. Ten klub má totiž velice zajímavou vizi. Velmi rychle se vyšplhal nahoru a stále posiluje. Vůbec to tedy neznamená, že bychom měli být nějakým outsiderem. Já si sice nové působiště hledal hlavně podle toho, abych v něm dostal co nejvíce herního času, ale musím zároveň i říct, že i těmi ambicemi na mě klub velice zapůsobil.

Přesuňme se nyní k vašim úplným začátkům. Jak jste se vlastně dostal k házené? A dělal jste v mládí i jiné sporty?

K házené jsem se dostal tak, že ji tady v Prostějově hráli jak můj otec, tak i děda. Chodil jsem se tedy na tátu dívat ještě předtím, než jsem vůbec nastoupil do školy a oni oba se pak stali mými prvními trenéry. A ano, v mládí jsem hrál i jiný sport, konkrétně fotbal za Čechovice. Tam jsem to také měl moc rád a dalo mi to hodně v mé všeobecné sportovní průpravě. Nechtělo se mi ani končit, a tak jsem hrál tak dlouho, co to jen šlo. Vždy jsem ale věděl, že házená je pro mě číslo jedna. Nebyly to ale jen tyto dva sporty. Miloval jsem všechny a každou chvíli jsem hrál něco jiného.

Začínal jste v prostějovském klubu Centrum Haná, který vznikl spojením mládeže Prostějova a Kostelce na Hané. Jaký základ vám to dalo?

Jen ten nejlepší. Získal jsem tam vlastně první kontakt s hrou jako takovou a také s týmovým prostředím. Celou dobu mě tam navíc trénoval můj strejda Radek Flajsar, což bylo příjemné. Hrál jsem tam také s bratrem a bratrancem a velice jsem si to užíval. Vyvrcholilo to tím, že jsme ve starších žácích vyhráli republikový titul. Ač tedy házená není v Prostějově tradičním sportem, jako třeba tenis či hokej, dalo mi to strašně moc.

Co zatím vnímáte jako dosavadní vrchol své kariéry? Je to ten titul, nebo ještě něco jiného?

Můj vrchol je zejména tento momentální přestup. Dále jsou to pak tituly mistra České republiky, které mám tři. Kromě toho s Centrem Haná jsem vyhrál ještě dva s Novým Veselím. Za další bych označil působení v dorostenecké a juniorské reprezentaci, kde jsem se v posledních letech stal i kapitánem. V dospělé házené bych tam ještě zařadil postup do finále českého poháru s Novým Veselím v roce 2022. Doufám, že teď těch milníků začne ještě přibývat.

Pojďme ještě k vaší hře. Co vnímáte jako svou silnou stránku a na čem ještě naopak musíte zapracovat?

Silný jsem určitě v organizaci hry, přehledu na hřišti a správném řešení situací. Dále bych tam asi vybral i útočnou fázi. Naopak věcí, na které chci rozhodně ještě zapracovat, je defenziva.

Šestý díl našeho videopořadu Derby přes kopec přináší zimní speciál.
Čirá nenávist v derby o Hanou. Prase z ledu zmizelo, posměšky ne: Neumí bruslit

Dočetl jsem se o vás, že jste v mládežnických kategoriích pravidelné hrával společně se staršími hráči, než jste byl vy sám. Co jste oproti ostatním dělal navíc?

Vždycky jsem ten svůj sport velmi miloval a měl jsem obrovské cíle. To znamená, že jsem vždy dělal něco navíc a snažil se pracovat na svých nedostatcích. A protože jsem často nestačil fyzicky, začal jsem již od útlého věku postupně makat i v posilovně a nabírat svalovou hmotu. Také jsem vždycky zůstával po trénincích v hale a snažil se zdokonalovat. To všechno mi zůstalo až dodnes a vnímám to jako součást cesty ke stanovenému cíli.

Máte nějaký vysněný klub a zemí, kde byste si jednou rád zahrál?

Když jsem byl malý, tak jsem fandil THW Kiel, což je asi i historicky největší klub na světě. To možná nevyjde, i tak bych si ale jednou chtěl zahrát ligu mistrů a německou Bundesligu. A je celkem jedno, za který tým.

Kdo je v tomto sportu váš vzor a proč?

Mým velkým vzorem byl vždy nejlepší český házenkář všech dob Filip Jícha a také Švýcar Andy Schmid. A tady nastává trochu smolná situace. V sobotu odehraji svůj první zápas ve švýcarské lize proti Kriens-Luzernu a původně to mělo být i proti němu. Před pár dny ale bohužel ohlásil konec kariéry. Nejspíš ale bude v hale alespoň přítomen.

A otázka na závěr. Čeho byste chtěl v házené jednou dosáhnout?

O účasti v německé Bundeslize a lize mistrů jsem už mluvil. Cíle si ale dávám postupné. Chtěl jsem si zahrát nějakou z kvalitních evropských lig, což už se mi podařilo. Teď chci nastoupit za dospělou českou reprezentaci a v podstatě všude, kde již hraji, vybojovat nějaký ten úspěch. Házenou se bavím a uvědomuji si, že mám velké štěstí v tom, že se mohu živit tím, co mě opravdu naplňuje.