Republikový šampionát jste o víkendu doslova ovládla. Jaké to je mít na krku tři zlata a jedno stříbro?

Jsem moc ráda, samozřejmě. Přípravu jsem neměla úplně takovou, jak bych si představovala, takže jsem spokojená s tím, jak jsem celý víkend závodila. Jsem na sebe pyšná, jak to dopadlo.

Kde byl při přípravě problém?

Maturovala jsem, takže tréninky nemohly být tak intenzivní. Myslím, že to ale nakonec dopadlo ještě lépe, než jsme si naplánovali.

Jediná disciplína, ve které jste nestála na stupních vítězů byla prostná…

Z finále prostných jsem odstoupila. Kvalifikovala jsem se také z prvního místa, ale dalo by se říct, že už jsem toho měla plné zuby. Šance na další medaili tam určitě byla taky, ale už v sobotu po kvalifikaci jsme se rozhodli, že nenastoupím.

Takže nešlo o to, že by to byla slabší disciplína.

Ne, to ne. Nejsilnější jsem určitě na přeskoku. Ostatní nářadí mám oproti němu trochu slabší. Ale šlo spíš o únavu.

Že vám to na přeskoku jde, to jste koneckonců předvedla na světovém poháru v Osijeku, odkud máte bronz.

Pro mě osobně to byl veliký úspěch. Jednu medaili z přeskoku ze Světového poháru už mám z roku 2018, nicméně této si cením o něco víc. Už proto, že předcházela karanténa, měly jsme dlouhou pauzu a příprava pak byla hodně náročná. Bylo to hned týden po té maturitě. Byla tam i velmi silná konkurence. Původně sice měla být ještě větší, ale kvůli koronavirovým restrikcím některé státy nepřijely. V kvalifikaci jsem si dala jeden ze dvou skoků lehčí, protože jsme si byli jistí, že do finále postoupím. V něm jsem pak předvedla oba skoky tak, jak jsem trénovala, povedly se, takže spokojenost (směje se).

Tak mě napadá, nejsou ty medailové žně důsledkem uvolnění po maturitě?

To spíš asi ne. Já jsem z maturity nebyla nijak zvlášť nervózní. Úplně jsem to neřešila a nakonec odmaturovala na jedničky (směje se). Nervóznější jsem asi byla v Osijeku než u maturity.

Olympiáda v Tokiu vás ale nejspíš mine, byť Aneta Holasová zápolí se zraněním.

Aneta si místo vybojovala na mistrovství světa v roce 2019. Česko má jen jedno místo. Já měla tehdy smůlu. Před mistrovstvím jsem se zranila a na něj ještě odjížděla nemocná. Veškerou formu jsem prakticky ztratila. Nakonec jsem nebyla schopná zazávodit tak, jak jsem chtěla. Tím, že se Aneta umístila ve Stuttgartu přede mnou, tak patří jí. Já jsem jmenovitá náhradnice za ni. Pokud by se rozhodla, že nakonec nepojede, tak můžu jet já. Nějaká malá šance tam možná ještě je.

Naději tedy ještě máte?

Spíš jen malou. Momentálně Aneta plánuje do Tokia odjet. Na mistrovství republiky byla, ale nezávodila. Viděla jsem, že trénuje, jak jí to její zdraví momentálně dovolí. Uvidíme.

Případná neúčast by zřejmě hodně mrzela. Mělo být Tokio vaším vrcholem?

Až do roku 2019 a mistrovství světa v Německu bylo Tokio mým hlavním cílem. Když to potom nevyšlo, tak jsem měla i období, kdy jsem moc nevěděla, co dál. Už jsem se s tím srovnala, rozhodla jsem se, že budu pokračovat dál. Pokud by to nevyšlo, tak se nedá nic dělat.

Příští olympiáda je už passé?

To je ještě hodně dlouhá doba. Nedokážu to říct. Je otázka, jak náročné bude se na olympiádu kvalifikovat. V každém olympijském cyklu se mění a z toho, jaké mám informace, tak by to mělo být ještě náročnější, než to bylo pro Tokio. Další věc je, že nastoupí i další mladší holky, takže teď předvídat je opravdu těžké.

V gymnastice moc dlouhověkých závodnic není, že?

Ženy mohou závodit od 16 let. Od šestnácti můžete jet na olympiádu. V mnoha zemích je to tak, že juniorky jsou fakticky výkonnostně lepší než seniorky. Neprošly ještě zcela přirozeným tělesným vývojem, takže jsou drobounké a lehounké. Navíc obvykle nemají ani takové zábrany, tolik nepřemýšlejí, že se něco může stát. Měla jsem to stejně, taky jsem se do věcí vrhala po hlavě.