„Pojedu domů a doufám, že si trošku odpočinu a dám si bramborový salát s řízky. Mamka mi je přichystá,“ smál se staronový mistr Evropy Pavel Maslák.

Pavle, co všechno jste už stihl udělat od pondělního příletu do Prahy?

Musím přiznat, že v pondělí jsme letěli strašně brzo. Asi ve čtyři hodiny ráno jsme vyjížděli z hotelu, tak jsem byl celé pondělí absolutně nepoužitelný. Byl jsem unavený jako kotě. V úterý jsem byl u kamaráda, který učí na škole a má tam atletický kroužek, tak jsme se tam šli podívat s Tomášem Staňkem. To bylo příjemné. A ve středu jsem měl besedu na Dukle a pak mě čekala hrozná D1 a nakonec jsem v Prostějově. (úsměv)

Co vás čeká dál? Cesta domů do Havířova a pak další soustředění?

Ano. Pojedu domů a doufám, že si trošku odpočinu a dám si bramborový salát s řízky. Mamka mi je přichystá (smích). 20. března bych měl odletět do Afriky, kde mi začne soustředění na léto s vrcholem na mistrovství světa v Londýně. To bych chtěl konečně zase pokořit hranici pětačtyřiceti vteřin a zkusit se probojovat do finále.

Vy jste halový specialista, takže teď se budete snažit přenést si to i na léto ven?

To bych určitě chtěl. V létě a venku to ale není tak jednoduché jako v hale. Budu na tom ale makat. S trenérem se domluvíme, jak uděláme letní přípravu. Trenér plánuje nějaké změny, aby to vypadalo lépe. Teď se na tom musíme domluvit.

Bude se vracet k modelu z roku 2014, kdy jste si zaběhl osobní rekord?

Nad tím teď uvažujeme. Buď to zopakujeme, což bych chtěl spíš já. Trenér se zase přiklání k tomu udělat delší přípravu, jako kdybych se připravoval na halu. Haly byly vždycky dobré, takže to chce pozvolna. To bych ale začal závodit později. Musíme se domluvit, jak to uděláme.

Zpátky k zlatému Bělehradu. Kromě vás se tam dařilo více Čechům. Měl jste možnost je sledovat? Inspirovalo vás to?

Já jsem sledoval všechno. Péťu Svobodu jsem viděl v televizi. To jsem relaxoval po osmifinále. Většina těch zbylých medailí byla přede mnou, takže jsem to viděl v rozcvičováku v televizi. Filipa Sasínka jsem pak viděl přímo na ploše. Vnímal jsem to, potěšilo mě to a dodalo mi to sílu.

Když se podíváte na bělehradský šampionát a ten předešlí v Praze, dá se to srovnat?

Dá. Ten pražský byl doma a byly tam trošku jiné emoce. Hlavně si myslím, že byl lépe zvládnutý po technické stránce. V Bělehradě to mělo své mouchy a nebylo to úplně ideální. Některé výkony tomu pak odpovídali.

Kromě zlata jste si z Bělehradu dovezl i bronz ze štafety. Byla tam šance na lepší umístění, kdybyste nenastupoval do závodu s takovou ztrátou?

Na první dvě místa byla velká ztráta a těžko říct, jestli bych to ve větším kontaktu posunul na lepší medaili. Podle záznamu si myslím, že jsem první dva trošku stáhl. V lepším kontaktu by tam šance určitě byla.

Podařilo se vám získat pro českou atletiku volnou kartu na další halové mistrovství Evropy. Kdyby tedy další dva atleti zaběhli limit, tak by se závodu mohli účastnit až tři čeští reprezentanti.

Hlavně mi to dává velkou jistotu, že nebudeme muset třeba honit limit. To je super.

Věříte, že by mohli další dva zaběhnout ten limit?

Já si myslím, že aspoň jeden by to zaběhnout mohl, klidně i dva, když se jim podaří příprava. Šance tam je.

Vaše halové ambice zůstávají vysoké? Plánujete příští rok startovat na mistrovství světa v Birminghamu?

Chtěl bych se pokusit i o ten světový tripl, ale zase to bude o něco těžší. Určitě to nedostanu zadarmo.

A jak to bude v roce 2019 v Glasgow? Budete obhajovat halové zlato?

Tak daleko nepřemýšlím. Možná bych byl rád, kdybych si od toho odpočinul, přece jenom je to docela náročné střídat halu a venek. Plno světových hvězd halu vynechává. Možná bychom to taky mohli zkusit, ale zase když tam jsou ty zlaté, tak je to škoda přerušit.

Přesto by mohl být rok 2019 předělem, kdy halu upozadíte?

Přece jen tělo není nesmrtelné a musím myslet i do budoucna. Tou dobou mi bude dvacet osm a nebudu všechno zvládat.

Zpět do letoška. Jak to vidíte s kvalifikací na Londýn. Pojedete se štafetou na Bahamy?

Asi nakonec nepoletím. Bude to znít hnusně, ale člověk se musí někdy zachovat jako sobec a myslet na sebe. Věřím, že se připravíme dobře na individuální závod a že nejít do štafety bude dobrá volba.

Bral jste v potaz v rámci toho rozhodování šance české štafety na úspěch v Londýně? Ta by asi nebyla moc velká.

Ne, to roli nehrálo. Faktem je, že ta šance na finále je malá. Navíc ne všichni mají optimální formu, jako před dvěma lety v Praze.

Bylo to velké dilema?

Pro mě osobně jo. Nerad někomu škodím. Ti kluci to vnímají jinak než já, pro mě to bylo opravdu těžké.

Jaké jsou vaše individuální cíle pro Londýn?

Přál bych si být ve finále.