Pane Vykydale, co říkáte na toto ocenění?
close
zoom_in
Je to milé zpestření. Jsem moc rád, že to přede mnou dostal Honza Mrázek a taky Petr Huťka, toho jsem mimochodem učil. Základy dostal u mě. Víc jsem si cenil výher ve středoškolském poháru, když nám předávaly ceny velké legendy našeho sportu. Rukou mi třeba potřásl Emil Zátopek, Dana Zátopková či Jarmila Kratochvílová. To je bezvadné pro děti a pro mne to byla čest.
Cenu jste získal v Prostějově. K tomuto městu máte také svůj vztah, vzpomínáte na něj někdy?
Já jsem rodák z Prostějovska. Dělal jsem tady Gymnázium Jiřího Wolkera. S nadsázkou byl Wolker asi tak o tři třídy výš (smích). Už je to nějaký pátek, co jsem tady studoval, to víte padesátá léta.
Přímo z Prostějova ale nejste?
Jsem od Plumlova, kde jsem chodil na základní školu. To jsme chodili pěšky v zimě i v létě. Autobusy ještě nejezdily. Chodívali jsme pod Plumlovským zámkem a vždycky jsme si jej prohlíželi.
Se sportem jste ale už začal v Prostějově?
Sportovat jsem začal v Prostějově s Honzou Mrázkem, který tehdy dělal rekord na dvě stě metrů překážek a potřeboval parťáky, aby neběžel sám. Já jsem chodil na gympl a trošičku jsem běhal překážky. Takže můj první závod byl s Honzou Mrázkem, když udělal československý rekord. Se sportem jsem tedy začal až tady na gymplu. Jinak jsem měl základy ze Sokola, kde jsme dělali turistiku, gymnastiku a nevím, co všechno.
Překážky však nebyly vaši jedinou disciplínou. Co přišlo po nich?
Po překážkách jsem se vrhl na desetiboj. Pak jsme měli bezvadnou republikovou soutěž, která se jmenovala Tyršův odznak, tam jsem párkrát vyhrál. Byly tam disciplíny jako sprint, skok, vrh a běh. Navíc tam bylo plavání a šplh. Byla to taková všestranná soutěž a já v ní byl nejlepší v republice.
Z desetiboje asi těžíte i ve svých téměř osmdesáti?
Z desetiboje těžím pořád. Neustále můžu střídat jiné disciplíny, zvlášť když mě něco bolí. (smích)
V jakých disciplínách vlastně teď sbíráte medaile?
Naposledy jsem uspěl v překážkách, což je moje celoživotní láska a ve skoku vysokém a o tyči. Nově jsem přidal trojskok, aby nebyla nuda.
Jaké to byly medaile?
Na překážky a výšku jsem byl zlatý, na trojskok bronzový a na tyčku taky třetí.
Váš život je ale spíš spjatý se Šumperkem, jak jste se z Prostějovska dostal na sever?
Já jsem po gymnáziu studoval Fakultu tělesné výchovy v Praze a dostal jsem umístěnku do Šumperku. Tam jsem v šedesátých letech přišel přímo na gympl v Šumperku. No a dvaapadesát let jsem tam učil a ještě teď trošku přiučuju.
Vy máte bohatou zkušenost s mládeží. Jak se na ni díváte? Je to s mladými sportovci až tak špatné?
Já mám s mládeží bezvadnou zkušenost. Nemůžu si vůbec stěžovat. Na gymnáziu, kde jsem učil, jsem se vždy setkal s talentovanými studenty. Vyhráli jsme plno středoškolských pohárů, a když nevyhrajeme, tak jsme aspoň na bedně. Je stále, kde brát. Teď v mé práci pokračuje můj syn, který má přípravku. Tam má asi sto dvacet malých dětí. Nejde ještě přímo o atletiku, ale jsou to ty pohybové základy.
Vy jste stále sportovně činný, jak to děláte? Co třeba strava?
Já jsem prakticky odkojen domácím kravským mlékem, no a pak chleba se sádlem. To je jako základ. Nyní se ale snažím žít zdravě. Jinak nekouřím a v podstatě nepiju.
Na závěr otázka na budoucnost. Co teď máte v plánu?
Teď mám před sebou ještě jeden bezvadný cíl, na který se moc těším a šetřím na něj. Máme mistrovství světa v Perthu v Austrálii. Chtěl bych si tam zajet a udělat si radost.
