Po pár sekundách prvního kola zamával olomoucký boxer v barvách Prostějova Josef Duraj v kategorii do 64 kg s ústeckým Uherkem. Rozhodčí ho po přesném direktu nechal počítat a do ringu už jej nepustil.

Tomu se říká na nic zbytečně nečekat.
Byla tam jedna docela dobře mířená, po které se už zabalil. Dostal nějaké další. Rozhodčí ho odpočítal, a poté rozhodl, že ho nepustí dál. Neviděl jsem, jestli trenér náhodou nehodil ručník, ale zřejmě uznal, že je lepší to ukončit.

Složení dvojic vám hodně vyhovovalo, že?
Myslím, že jo. Rozpoložení bylo docela dobře udělané. Váhy byly dobře postavené. Soupeř také spekuloval. Vyšlo to krásně.

To byla taktika neobsadit první váhovou kategorii?
Ale ne. Jak trenér obsadí váhy, záleželo na něm. Já jsem zaboxoval tím stylem, že když jsem vycítil šanci, tak jsem zabojoval a zkusil jsem to. Vyšlo to, tak je to dobré.

Tak krátký zápas jste však nečekal.
Tak to jsem nečekal. Každý zápas je o něčem jiném. Soupeř nemusí být nějak extra dobrý, přesto může být nebezpečný. Nedá se to podcenit. Ať je to nováček, nebo zkušený boxer, zaskočit může každý.

Byl jste před finále nervózní?
Ne. Připravuji se na každé utkání stejně. Samozřejmě, že do finále dá člověk více sil, protože když už se dostane tak daleko, nechce to vzdát jenom tak.

Šance na zlato je velká.
Tak šance je velká. Máme dvě utkání na to, abychom to dokázali.

Byl by to pro vás největší týmový úspěch?
Určitě. Já myslím, že pro všechny kluky by byl skvělý úspěch porazit Ústí, které je v extralize první už takovou dobu. Teď by prohrálo s nějakým Prostějovem. Pro ně s nějakým Prostějovem.