„Mělo to pro mě trošku zvláštní nádech,“ přiznal pivot novojičínského celku Ondrej Šoška, který v listopadu oslaví třicátiny. V Novém Jičíně, v dresu tehdejší Mlékárny Kunín, působil totiž v letech 2003 až 2006. Pak ale zamířil právě do týmu nynějšího semifinálového soupeře BK Prostějov.

„V novojičínském dresu se cítím líp,“ přiznal vzápětí Šoška, který v Prostějově nedostával v loňské sezoně příliš prostoru, a tak zamířil zpět do Nového Jičína. Možná i právě proto je pro něj semifinálový souboj prestižní záležitostí.

O motivaci má postaráno

„Mně to tam nevyšlo, ale rozešli jsme se v dobrém. Nějakou zášť vůči klubu necítím,“ upozornil slovenský basketbalista na to, že s bývalým klubem má vyjasněné vztahy. Navíc v prostějovském dresu má ještě pár kamarádů. „Je tam ještě pár hráčů, se kterými jsem v kontaktu,“ potvrdil.

Ačkoli se Šoška na první semifinálový zápas s Prostějovem těšil, na palubovce se moc nepředvedl. Odehrál necelých sedm a půl minuty a připsal si pouhé dva body. Přitom ve čtvrtfinále proti pražskému USK strávil na palubovce v zápase dvakrát až třikrát více času. „Je to pro mě zklamání. Věřil jsem, že si zahraju víc,“ připustil. Hned ale dodal, že nasazování hráčů do utkání je věc trenéra. „Nevím, proč jsem nehrál víc.“

Většinu ze čtyřiceti minut tak sledoval Šoška pouze z lavičky.

Viděl i jak jeho spoluhráč Rostislav Pelikán nasbíral během úvodních čtyř minut tři osobní chyby. „Myslím, že některé byly přísné,“ poznamenal.

Novojičínský pivotman věří, že se jeho role v semifinálové bitvě ještě obrátí a snad delší dobu stráví při zápase na palubovce soupeře už dnes. „Možná budu myslet na to, že jsem tam hrál, ale teď hraju za Nový Jičín. Jsem ale rád, že prostějovští fanoušci na mě nepískají.“

Že by si však nejen pro ně, ale hlavně pro soupeře, něco vymyslel, odmítl. „Na to už je asi pozdě,“ pousmál se Ondrej Šoška.