Pokud budou tolik moderní cizinci v týmu, mají odchovanci cestu na výsluní dlážděnou tvrdou prací. Hodně tvrdou.

„Tak recept je jednoduchý, musíte makat. Spousta kluků má velký talent, ale to bohužel nestačí, aby ses dostal do NBL. Základem, podle mě, je tvrdá práce na tréninku,“ uvědomuje si pracovitý rozehrávač či křídlo.

A že to nejsou jen slova dokládá vzápětí. „V dorostu jsem začal chodit na ranní tréninky. Bylo to v sedm ráno třikrát týdně před školou. Moc nás tam taky na ty tréninky nechodilo, někdy jsem byl i sám. Ale asi se to vyplatilo a teď mám možnost si zahrát i s takovými hráči jako je Ames či Tomaszek,“ rozplývá se na klubových stránkách BK Prostějov. „Takže nejlepší recept je talent plus odhodlání něco dokázat!“ tvrdí ambiciózně.

Nálepka talentovaného hráče se na Dokoupila přilepila poměrně záhy. Reprezentační pozvánky na sebe nenechaly dlouho čekat. „Dá se říct, že jsem byl docela dobrý už od začátku. Bylo to hlavně kvůli mé výšce. V žácích jsem byl totiž poměrně velký, ale potom mě všichni začali přerůstat a já jsem musel najít nějakou jinou alternativu,“ usmívá se.

„Řekl bych, že tady v Prostějově, nás bylo hodně talentovaných kluků. Ale většina se na to potom vykašlala a s basketbalem skončila. Já jsem vydržel, jako jeden z mála a pracuju na sobě až doteď,“ vypráví svůj příběh.

I když byl na soupisku A týmu dopsán již v minulé sezoně, teprve letos se zapojil do celoročních aktivit týmu. Vysvětlení je prozaické. „To je pravda, byl jsem dopsán již loni, ale s týmem jsem absolvoval tak pět tréninků a z důvodu velké marodky jsem odehrál i jeden zápas v Ústí nad Labem. Pak jsem už s týmem netrénoval, protože mě čekala maturita a já jsem se na ni musel připravovat,“ vysvětlil.

„Teprve letos jsem si užil atmosféru profesionálního hráče se vším všudy! Je to úplně něco jiného. Každý říká, že přechod z dorostu do mužů je to nejtěžší a já to můžu jenom potvrdit,“ přikyvuje.

V čem je to složitější, náročnější? Po fyzické stránce? Ano, nejen.
„Je to mnohem více o fyzičce a zkušenostech, které ještě samozřejmě nemám. Jinak svoji první sezonu v A týmu hodnotím pozitivně. Myslím si, že jsem mezi kluky zapadl dobře a i nějaký ten zápas se mi povedl,“ culí se.

Z každé věty mladého hráče pochopíte, že to má v hlavě srovnané. Krok za krokem by měl Dokoupila dovést mezi elitu hrající pravidelně v Mattoni NBL.

„V mém věku je to ale hlavně o trénincích a o získávání zkušeností právě z těchto tréninků s velkými hráči. Doufám, že v příští sezoně dostanu více důvěry,“ věří, že Srba Ivicu Mavrenskiho, jenž se stal novým koučem Orlů.

Sám na sobě pozoruje výkonnostní změny. K lepšímu pochopitelně. „To rozhodně! Jak po dovednostní stránce, tak určitě i po stránce zkušeností. Hlavně jsem poznal, jak to chodí ve vrcholovém basketbalu a vše, co je s ním spojeno,“ domnívá se.

Přesto ne všechno bylo jen pozitivní. Z pohledu statistiky se stoprocentní úspěšnost střelby z úvodu sezony vytrácela k číslu, které už veřejnost tolik nedojme. Čím to?

„Tak to bych chtěl taky vědět!“ pokrčí rameny. „Nevím, čím to bylo. Možná tím, že dělám zároveň s basketbalem prvním rokem vysokou školu a že to na mě s příchodem zkouškového období spadlo. Fakt nevím…“

Ruku v ruce s náročnými tréninky je vysoká škola pro Petra opravdovou vysokou zkouškou jeho morálního kreditu.

„Abych řekl pravdu, tak je to hodně náročné. Máme trénink 2x denně a k tomu ještě musím chodit do školy. Někdy odejdu z domu v 9:00 a vrátím se až ve 20:00. Mám menší výhodu, že jsem si zařídil individuální studijní plán, ale cvičení se stejně musím účastnit,“ podotýká bez známky entuziasmu.

„Byl to první rok na vysoké, tak jsem ještě nevěděl, jak to chodí. Příští rok si to už zařídím jinak a doufám, že to skloubím lépe. Každopádně bych se chtěl na škole udržet a nechat si otevřená vrátka, kdyby mi náhodou basketbal nevyšel.“ Sice to může znít jako věta určená synům z úst hrdých otců, o její správnosti ale není potřeba dále psát.

Uplynulá sezona se dá brát jako Petrova první v Mattoni NBL. Třpytí se mu na krku bronzová medaile, nebo je schována někde s kostlivcem ve skříni?

„Pro mě osobně je to velký úspěch! Komu by se snilo být prvním rokem v Mattoni NBL a hned získat medaili? I když naše ambice byly vyšší! Tak snad to bude příští rok ještě lepší!“ doufá.

V čase dovolených si o letních radovánkách může jen zdát. Kvůli národnímu týmu.

„Po sezoně jsem měl sice devět dní volna, ale potom jsem opět začal trénovat s dorostenci. Důvodem je to, že jsem se dostal do reprezentace ČR do 20 let. Trénoval jsem celý červenec a vše vyvrcholí mistrovstvím Evropy skupiny B v Rumunsku začátkem srpna. No a potom už začíná příprava s Prostějovem. Takže prázdniny si užiju až příští rok!“

Na závěr se Petr Dokoupil svěřil s tím, kdo ho z Orlů nejvíce obohacoval.

„Na to je jednoduchá odpověď. Byl to Rahssan Ames! Byli jsme spolu velcí kamarádi a po tréninku mně vždycky vysvětloval, co mám dělat lépe a co bych měl zlepšit,“ děkuje americkému kouzelníkovi za cenné informace podpořené koukáním na dokumenty věnující se hře pod vysokými koši.

„Dal mi nějaká DVD z Ameriky, ve kterých jsou popsány základní basketbalové činnosti a různá cvičení, která máte dělat, abyste se zlepšil. Navíc jeho zapálenost do tréninku byla pro mě hodně inspirativní!“ vyznává se.