Jak se ve středověku pečovalo o pleť? Objev zaskočil i samotné vědce

Město Salerna na jihu Itálie bylo ve 12. století vyhlášeným centrem vzdělanosti, obchodu a zemědělství. Jeho sláva se roznesla do dalekých krajů a lidé ho znali jako místo, kde se nemůže usadit žádná nemoc. Odsud pocházela Trota de Ruggiero, která se věnovala ženské medicíně. A její znalosti v péči o pleť odpovídaly znalostem dnešních vědců.

Středověcí mniši byli za života prolezlí červy. Hrozba číhala v zahradách

Své vědomosti vycházející ze salernské lékařské školy Trota zaznamenala ve spisu s názvem Trotula. Dílo obsahuje tři samostatné texty, z nichž jeden patří právě slavné lékařce. Její zaznamenané postupy byly ve středověku nejvlivnějším lékařským textem v oblasti ženské medicíny, uvádí na svých stránkách Metropolitní muzeum umění v New Yorku.

Kromě medicíny však Trotula pojednává i o mnoha kosmetických procedurách, včetně ošetření pleti, barvení vlasů, bělení zubů, líčení očí či rtů a starání se o tělo. „Trotiny tipy pro péči o pleť jsou překvapivě současné a připomínají moderní postupy,“ napsal tým odborníků ze Salernské univerzity ve studii, kterou vydali loni v srpnu v odborném časopise Cosmetic Dermatology.

Vědci nevěřili vlastním očím

Trotula podrobně popisuje používání spousty tradičních léků. Mnoho historiků při pohledu na jejich použití nevěřilo, že by mohly zapsané postupy fungovat. Moderní farmakologie ovšem odhalila jejich pozitivní zdravotní účinky. To podle výzkumníků platí i pro léky a přípravky zapojené do péče o pleť a vzhled.

V Trotule lékařka zmínila více než 40 různých bylin, minerálů a živočišných derivátů, které se používají i v moderní kosmetice. Odborníci uvádí jako příklad fazole fava. Ty se ve středověku používaly jako prostředek na čištění pleti. V současnosti se využívají v přípravcích na ochranu proti abscesům, vyrážkám a bradavicím.

Kresba léčitelky. Je možné, že jde o vyobrazení právě TrotyZdroj: Wikimedia Commons, Miscellanea medica XVIII

Další ingrediencí, kterou je možné ve spisu najít, je ocet. Ten léčitelka používala v receptech pro péči o vlasy a jejich barvení. Užívala ho také proti svrabu a byl podle ní vhodný na obličej, rty a dásně. Dnes slouží proti lupénce na pokožce hlavy a je součástí vlasových přípravků a peelingů na obličej. 

Jedním z často používaných a snadno dostupných materiálů byl v minulosti také vaječný žloutek. Ten dříve našel využití při zesvětlování a posílení vlasů, přičemž dnes ho trichologové (trichologie je vědní obor zabývající se problémy s vlasy, pozn. red.) nadále považují za velmi užitečnou ingredienci pro výživu poškozené hřívy.

Žaludy i olovo. Barvení vlasů bylo dřív hazardem, někdy lidé přišli i o kůži

Podobnosti mezi metodami péče o pleť v Trotule a moderními postupy se netýkají pouze materiálů, ale také způsobu jejich použití. „Její postupy zahrnují předběžné ošetření pleti, které se skládá z důkladného mytí společně s tím, co můžeme definovat jako moderní peeling a jednoduchou exfoliační masku,“ popsali výzkumníci. Po vyčištění pak následovala aplikace funkčních přípravků. 

Chtěli být krásní a mladí stejně jako moderní lidé

Konkrétní Trotiny návody pro péči o pleť podle vědců potvrzují, že doktoři salernské lékařské školy měli zájem o studium a řešení estetických a kosmetických problémů. Trotula ukazuje, že lidé středověku se o svůj vzhled zajímali podobně, jako lidé 21. století. 

Motivaci k řešení kosmetických problémů měla Trota stejnou, jako současní dermatologové a další odborníci. Chtěla člověka zkrášlit a udržet mladistvý a zdravý vzhled. „Jde také o zachování zdraví pokožky a léčení různých kožních onemocnění se zaměřením na prevenci,“ uvedli odborníci.

Krvácení do mechu, věznění v chýši. Muži v historii menstruující ženy nenáviděli

Prevence byla podle výzkumníků klíčový a moderní koncept salernské praktické medicíny. Středověcí lékaři jí dosahovali pomocí široké aplikace bylin, minerálů a živočišných tuků. Využívali je pro výrobu přípravků, které by současní odborníci definovali jako funkční kosmetika.

Složitější procesy, které fungují dodnes

Mezi postupy se objevují například takové, kde si člověk musí ingredience prvně připravit a následně aplikovat v rámci dnů až týdnů. Jedním z nich je například léčba suché pleti. 

Trota popisuje, jak si vyrobit určitý speciální olej (tartar oil), který si poté pacient mazal na obličej. K jeho výrobě byl potřeba vinný kámen, který člověk namočil na tři až čtyři dny do octa v železné nádobě. Takto vzniklý olej pleť změkčil, zesvětlil a vyhladil. 

Tajemství koupelí: intimní rituály v minulosti probíhaly různě, měly poselství

Protože byl tento olej velmi mastný, Trota ho doporučovala nanášet pouze v noci po dobu několika dní. Stejně jako moderní odborníci brala v potaz to, jaký typ pleti její pacienti měli. U obzvláště suché pokožky se mohlo nanášení protáhnout dokonce až na 15 nocí. 

Během dne pak v průběhu této procedury měli pacienti pokožku omývat vodou se škrobem, který má absorpční a zesvětlující účinky. V knize popsala i návod na přípravu potřebného materiálu. 

Prvně si člověk vzal čerstvá ječná zrna, která nechal hnít ve vodě v hmoždíři, kde je poté rozdrtil. Mokrou drť následně rozemlel na kaši, kterou musel nechat odpařit na slunci. Vzniklý suchý produkt se dal relativně dlouho skladovat pro pozdější využití.

Péče o pleť má základy v dlouholeté tradici

Kombinace vinného kamene a octa se v moderní kosmetice pro ošetření suché pokožky používá dodnes, informuje web Medievalist věnující se problematice středověku.

Výsledky studie poukazují na to, že znalost rostlin, živočichů a minerálů pro jejich kosmetické využití sahá až do starověku. Navazuje podle nich na dlouhou tradici, kterou Trota de Ruggiero dokázala sepsat a podrobně rozebrat v Trotule. Nadčasovost jejích vědomostí naznačuje i fakt, že z jejích zápisků čerpali lékaři ještě dlouhá léta po její smrti.