Celé to začalo díky skvělé úrodě při vybírání daní. Jen tak mohlo Ministerstvo pro vlastní nemístný rozvoj založit Komisi za super svět. Ta vypsala grant na podporu čehokoliv zeleného. O peníze si tak mohli požádat ekologové, myslivci i armáda.

To byla šance, kterou jsme prostě museli využít! Zatímco militantním kolegům se zachtělo vrtulníků či brokovnic, já toužil přinést našemu městu něco vskutku užitečného. Rozhodl jsem se tedy vysadit na jeho okraji hned tři břízky.

To jsem ještě netušil, že narazím na úředního šimla, který mé plány zhatí. Přitom jsme si s přípravou podkladů dali já a celý můj desetičlenný tým tolik námahy! Obětovali jsme tomu více jak měsíc intenzivní práce. Nemyslete si, není lehké určit, na kolik vás takový projekt přijde. Hned od začátku nám bylo jasné, že o žádný velký balík si říct nemůžeme.

Po zralé úvaze jsme zasazení každé z břízek odhadli na necelých tři sta tisíc. Dohromady to pak dělalo sice jen slabých devět set tisíc, ale když už žádáte na ministerstvu, byli byste podezřelí, pokud byste si neřekli alespoň o milion.

Zdá se vám to snad hodně? Ale no tak! Počítejte se mnou. Samotné ty stromky sice v lecjakém obchodě nestojí téměř nic, ale uznejte, co to mou sestru stálo sil, než je ve svém zahradnictví vypiplala.

A takovou práci, přece musíme umět, soudruzi, náležitě ocenit!

Co nám však skutečně napnulo rozpočet byl samotný akt zasazení. Vždyť co jen stojí ty bagry, kterých je třeba pro vykopání děr! Naše radnice má přitom obrovské štěstí, že sám vlastním stavební firmu. Jen tak jí můžu nabídnout výjimečnou slevu dobrýchpadesát tisíc na každém důlku, takže vlastně ještě ušetří. Na druhou stranu chápejte: copak to můžou moji lidi dělat úplně zadarmo?

Dále je zřejmé, že taková akce se nemůže obejít bez náležitého kulturního vyžití. Takže je třeba pozvat alespoň čtvrtfinalistu, když už ne přímo semifinalistu televizní Super Star. A ta letenka z Prahy dneska taky něco stojí.

Co však především: při tak významné příležitosti je třeba uspořádat pořádný raut. Jednak je fajn něco zdlábnout, nabumbat se a po čase zase potkat lidi, s kterými jste toho společně už tolik přerozdělili.

Ovšem pozor! Aby si snad lidé nemysleli, že jde pouze o párty pouze pro nějakou politickou smetánku. I proto nesmíte zapomenout pozvat novináře s perem, mikrofonem ba i kamerou.

Vždyť veřejnost má přece právo být informována o vašem bohulibém záměru! A nemyslete si takový žurnalista, ten toho obvykle sní a vypije víc jak dřevorubec.

Když tohle vše sečtete, tak už se nemůžete divit, že jsme se do toho miliónu jen tak tak vlezli. Přesto grantová komise naši žádost nakonec zamítla. Věřili byste tomu? A víte, jaké měli ti skrblíci výmluvy? Že prý administrativní pochybení! Údajně chyběl můj podpis! Ve skutečnosti však dobře vím, co za tím vším stojí: na ekologii u nás každý zvysoka kašle!

Je mi z toho smutno, ale nevzdávám se. Proto už nyní pečlivě vypracovávám žádost pro příští rok. Naše městečko totiž nezbytně potřebuje rychlopalný tank!


PZN: Odkazy na některé ze zpráv, které jsou na www.prostejovsky.denik.cz, jsou čistě náhodné. Vždyť nežijeme přece v Kocourkově, že ano!?