Předchozí
1 z 7
Další

"Rozhodla jsem se, že si dám na pár let pauzu od ředitelování. Při hledání něčeho klidnějšího mě zaujal inzerát na koordinátora českého programu na britské škole. Řekla jsem si, že když jsem učila dvacet sedm let angličtinu v české škole, proč bych nemohla učit češtinu v britské škole?"

Eva PluskalováZdroj: Deník / Zdeněk Vysloužil

Brala jste to jako nový začátek?

"Po těch letech, kdy jsem byla ředitelkou české školy, jsem se už začala cítit celkem vyhořelá. Ředitelování člověka strašně vyšťavuje, necháte tam spoustu energie, pokud tu práci děláte pořádně. Pracujete prakticky čtyřiadvacet hodin denně a většinou to nikdo neocení.”

Začínala jste ale prakticky od nuly, že?

"Tady v mezinárodní škole jsem se musela přizpůsobit zcela jinému způsobu práce. Ta odlišnost není ani tak v tom, co se učí, ale spíše ve způsobu výuky a celkově jiném přístupu k dětem a vzdělávání jako takovému. Kromě toho je veškerá dokumentace v angličtině a bylo třeba se s ní co nejrychleji seznámit. Stejně tak komunikace s kolegy, žáky nebo rodiči probíhá anglicky, byla to pro mě obrovská změna. První dny jsem chodila domů s hlavou jak pátrací balón a dokonce se mi zdály i sny v angličtině. Celkově jsem ale tuto změnu vnímala pozitivně, jako příval nové energie. Práce mě znovu začala strašně bavit. Ve svém věku už jsem něco podobného ani nečekala. Jako bych se znovu našla. Přiznávám ale, že jsem se při nástupu cítila jako úplný začátečník."

Eva PluskalováZdroj: Deník / Zdeněk Vysloužil

Jak jste na tom byla jazykově?

"Angličtinu jsem vystudovala a sedmadvacet let učila. Jenže tím, že ji učíte na základní škole, tak prakticky omíláte dokola to samé. Nedostatky se projevily hned v prvních dnech, tak jsem hledala cesty, jak si angličtinu co nejrychleji zdokonalit. Mým původním záměrem bylo, že si vezmu všechny směrnice a budu si vypisovat slovíčka. Z toho jsem se ovšem rychle vyléčila, to bych dělala do důchodu. Angličtinu jsem si nakonec zdokonalila naprosto přirozeně každodenní komunikací s kolegy, žáky i rodiči. Prostě stejně jako to zvládají děti, pouze jejich schopnosti se učit jsou trochu jinde než u dospělého člověka. Musím na sobě dál makat a to mi vyhovuje."

S ředitelováním jste chtěla praštit. Jak se přihodilo, že jste opět na nejvyšším postu?

"Pan majitel, který až do loňska působil i ve funkci ředitele, ve mně zřejmě viděl jakýsi potenciál a zaujal vůči mě postoj, ´ukaž, děvče, co umíš´. Mně to kupodivu nevadilo, spíše vyhovovalo, jsem zvyklá pracovat samostatně. Během prvního školního roku mě jmenoval svou zástupkyní a postupně mě začal připravovat na pozici ředitelky mezinárodní školy. Tento proces v podstatě stále trvá, to se nenaučíte za rok či za dva. Momentálně hledáme vhodné studium na některé ze zahraničních univerzit, kterým si doplním kvalifikaci v oblasti řízení v prostředí mezinárodních škol. "

Eva PluskalováZdroj: Deník / Zdeněk Vysloužil

Jaké jsou rozdíly mezi britskou a českou školou?

"Britská legislativa je odlišná, ale my jsme v pozici, kdy se musíme řídit i českými zákony, ať už Zákoníkem práce nebo zčásti i školskou legislativou. Někdy narážíme na to, že si britská a česká legislativa odporují, to je potom oříšek. Od toho se odvíjí i množství dokumentace, kterou musíme každoročně aktualizovat. Ta britská je rozsáhlejší, ale připadá mi taková smysluplnější. To jsem si potvrdila, když k nám přijela britská školní inspekce."

Eva PluskalováZdroj: Deník / Zdeněk Vysloužil

V čem se liší britský inspektor od českého?

"Britská inspekce kontrolovala všechny učební plány, směrnice, zkrátka dokumentaci stejně jako česká. Zásadním rozdílem ale je, že Brity mnohem více zajímá, proč volíme právě takové prostupy, jaký mají přímý efekt na rozvoj žáků, jakým způsobem monitorujeme a vyhodnocujeme pokroky jednotlivých žáků apod. Největší důraz je na safeguarding, tedy jestli jsou děti v bezpečí. Jsou nastavena velmi přísná preventivní opatření, která jsou ve srovnání s českými školami mnohem obsáhlejší a sahají od složitého prokazování způsobilosti a bezúhonnosti nových pedagogů až po aktivní přístup k prevenci šikany v kolektivu dětí. Britskou školní inspekci zajímá i to, jak se děti ve škole cítí, jestli se mají na koho obrátit v případě problémů a podobně. Pan inspektor vyzpovídal v naší škole téměř všechny děti, což například česká školní inspekce v takové míře nedělá. V českých školách jsem měla někdy pocit, že na prvním místě je papírování."

Eva PluskalováZdroj: Deník / Zdeněk Vysloužil

Jak si děti z různých kultur mezi sebou rozumí?

"Jsme mezinárodní škola a setkávají se u nás děti z různých kulturních prostředí. Povaha žáka do jisté míry kopíruje jeho národnost. Máme tu děti například z Thajska nebo Koreje, ty jsou takové skromnější, uzavřenější. Britové jsou zase naopak velmi přátelští a otevření. Je to přínosné i pro české děti, které tím jakoby načichnou a v dalším životě jim tato zkušenost bude jistě ku prospěchu. Při prosazování se ve společenské sféře jistě zúročí svoji zkušenost s multikulturním prostředím."

Eva PluskalováZdroj: Deník / Zdeněk Vysloužil

Převažují ve vaší škole zahraniční nebo čeští žáci?

"Poměr žáků je okolo šedesáti procent českých ku čtyřiceti procentům zahraničních. Ve škole se ale mluví pouze anglicky, takže české děti od žáků ze zahraniční nerozeznáte."

Je nějaký předmět, který v českých školách nenajdete?

"Byla jsem velmi příjemně překvapená zjištěním, že v britském vzdělávacím programu existuje jen jeden předmět, který spojuje přírodopis, chemii nebo fyziku. Jedná se o britské Science na druhém stupni. Žáci se zaměřují na praktický výzkum, kde jsou metody podobné a je jedno, jestli jde o fyziku nebo přírodopis. Naprosto unikátní je vzdělávací program na prvním stupni, kdy se žáci učí přirozenou cestou, v souvislostech, jako když vlastnímu dítěti něco vysvětlujete. Tenhle program bych implementovala okamžitě do českých škol. Takový problém by to nebyl, když existuje v angličtině, tak by se jistě dal realizovat i v češtině. Žádné memorování a desítky popsaných stránek, ale projekty, experimenty a vlastní aktivita, díky které toho v dětech zůstane podstatně víc."

Eva PluskalováZdroj: Deník / Zdeněk Vysloužil