Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zuzana Michlerová skládá opery a nebrání se ani filmové hudbě

Prostějov/Mostkovice /ROZHOVOR/ – Pozoruhodná hudební skladatelka, rodačka z Mostkovic, Zuzana Michlerová, která plynně hovoří pěti jazyky, zavítala z Prahy do Prostějova, aby v Městském divadle ve čtvrtek uvedla prostějovskou premiéru úspěšné opery Pramen, jíž vytvořila na motivy dramatu Hrob básníka Jiřího Wolkera. Na vyprodané prostějovské premiéře se podílelo Pěvecké oddělení Pražské konzervatoře, Talichova komorní filharmonie a Gymnázium Jiřího Wolkera, které celou akci uspořádalo a započalo tak mimo jiné oslavy 115. výročí od svého založení. Prostějovský deník pro vás mladou úspěšnou skladatelku vyzpovídal.

3.2.2014
SDÍLEJ:

Hudební skladatelka Zuzana MichlerováFoto: Dana Vybíhalová, archiv Zuzany Michlerové

Má někdo z vaší rodiny hudební talent, či se věnuje skládání hudby? Kde se ve vás vzalo toto velké hudební nadání?

Jsem z hudební rodiny, takže to začalo velice přirozeně. Oba dva rodiče se profesně věnují houslím a dědeček, který vystudoval na konzervatoři v Kroměříži housle a tubu hrál léta v Moravské filharmonii. Hudební zázemí jsem tedy měla od malička, jezdili jsme na koncerty do Olomouce. Rodiče mi také někdy ve třech letech občas pouštěli Labutí jezero, a tím jsem si vytvářela přirozený vztah k hudbě a začala jsem také spontánně zpívat. Navíc maminka vyučuje hru na klavír, když mě ve čtyřech letech posadila ke klavíru, už jsem na něm občas brnkala něco svého. V šesti letech mě pak přihlásila na zpěv a flétnu do ZUŠ v Prostějově, pak do klavíru do ZUŠ v Plumlově. Na prostějovské ZUŠ jsem v témže věku rovněž začala chodit do baletu. Začala jsem i s hrou na housle, ale nakonec jsem dala přednost klavíru.Hudební skladatelka Zuzana Michlerová

Vzpomenete si, kdy jste poprvé začala skládat hudbu?

Už v sedmi letech mě bavila improvizace, hrála jsem často to, co se mi chtělo, stále jsem vymýšlela nějaké drobné skladbičky. Později jsem je začala prezentovat také na vystoupeních plumlovské ZUŠ. Ve 14 nebo 15 letech jsem začala dojíždět na brněnskou konzervatoř na soukromé hodiny zpěvu k profesorce Janíčkové. Byla to pro mě motivace, abych se začala zajímat o hudební literaturu a také o operu.

Takže motivace studovat operní literaturu a skládat hudbu k opeře přišla již při studiích na gymnáziu?

Řekněme, že ano. Často jsem si sama vypůjčila CD a měla takové operní samostudium. Se zájmem jsem opery poslouchala, četla si k nim různé komentáře a často poslouchala sobotní operní program na rádiu Vltava. Co se týče kompozice hudby, vzdělávala jsem se do příchodu do Prahy a studií skladby na Pražské konzervatoři sama, a to především studiem hudební literatury na základě poslechu a četby. V průběhu studií skladby na Pražské konzervatoři jsem pak rozšířila své obzory zvláště o hudební literaturu 20. a 21. století, jejíž znalost je pro každého skladatele esenciální.

Kdo z operních skladatelů vás nejvíce inspiroval?

Ještě v době mých studií na Gymnáziu Jiřího Wolkera jsem se seznamovala zvláště s operami italských skladatelů jako Gioachino Rossini, Giacomo Puccini, Giussepe Verdi, Pietro Mascagni či Ruggero Leoncavallo, z nichž mě tehdy zvláště inspiroval Puccini. Co do barevnosti hudby jsem obdivovala Clauda Debussyho a Maurice Ravela. Později jsem objevila například kvality oper Albana Berga, Benjamina Brittena či Ericha Wolfganga Korngolda. Ze soudobých operních skladatelů mě nyní velmi inspiruje finská skladatelka Kaija Saariaho, v jejíž hudbě bychom našli co do barevnosti paralelu s hudbou Debussyho.

Váš zájem o operu se projevil již při studiích na gymnáziu Jiřího Wolkera, ale po maturitě jste se vydala jiným směrem. Proč?

Osm let na Gymnáziu Jiřího Wolkera bylo bezpochyby výborným základem pro můj další rozvoj. V kvartě jsem se rozhodla hned na konzervatoř nenastoupit, jelikož bych studium na gymnáziu musela přerušit, a to jsem nechtěla, protože všeobecný přehled a rozvoj myšlení považuji za důležitý. Bezprostředně po maturitě jsem začala studovat Vysokou školu ekonomickou v Praze. Během těchto studií jsem však velmi brzy zjistila, že se chci Hudební skladatelka Zuzana Michlerovávěnovat hudbě. Praha skýtala bohaté spektrum kulturních a vzdělávacích možností. Rozhodla jsem se tedy začít studovat skladbu na Pražské konzervatoři. K tomu mi pomohl profesor Otomar Kvěch, který mě podpořil, a u kterého jsem pak šest let skladbu studovala. Dal mi první technický základ, a já jsem tak mohla začít své hudební myšlenky přenášet na papír a naučit se s nimi pracovat. Na Skladatelském oddělení Pražské konzervatoře jsem se cítila jako doma, měla jsem přístup k partiturám, knihám a také jsem měla možnost své skladatelské nápady a přístupy konzultovat s ostatními kolegy.

Několikrát jste studovala v zahraničí, při studiu v Itálii se vám podařilo setkat se s významnými italskými hudebními skladateli, jak se vám s nimi tvořilo a spolupracovalo?

Měla jsem možnost studovat v Itálii celkem třikrát. Při studiích jsem se například seznámila se skladatelem Aziem Corghim, který je výborným pedagogem, vždy studentovi dokázal diplomaticky naznačit, co by mohl změnit, aniž by se jej nějak dotkl či Salvatorem Sciarrinem, což je v současné době v Itálii jeden z nejvýznamnějších žijících hudebních skladatelů. S jeho hudbou jsem měla tu čest se seznámit již v Praze, avšak teprve po setkání s ním během studijního pobytu v Itálii jsem mohla odhalit jaká je to osobnost. Přestože jeho hudební estetika nepatří k mým nejpreferovanějším, cením si na něm jeho principů myšlení, vysoké odbornosti, širokého kulturního přehledu a také lidskosti a velmi poctivé práce se studenty zakládající se na podpoře rozvoje každé individuální skladatelské osobnosti. V roce 2013 jsem se také účastnila v Itálii kurzu filmové skladby, kde jsem se setkala s argentinským skladatelem Luisem Bacalovem, nositelem Oscara za hudbu k filmu, který žije v Itálii.

Poslední zmíněný kurz máte jistě v živé paměti, jak na něj vzpomínáte?

Kurz filmové hudby byl poměrně náročný. Museli jsme během něj zkomponovat hudbu ke dvěma filmovým scénám, včas odevzdat hotovou partituru, aby pak naše hudba mohla být nahrána profesionálním residenčním ansámblem, smontována s videem a prezentována na závěrečném koncertu. Zajímavé a inspirativní bylo navázání kontaktu s ostatními studenty, jak z Itálie, tak z celého světa a konfrontace našich pohledů na skládání hudby k filmu a výměna zkušeností. Kromě Italů tam byli studenti ze Spojených států amerických, řada studentů z Latinské Ameriky, z Kolumbie, Mexika či Peru, kteří skladbu studovali např. na harvardské univerzitě či Berklee College of Music v Bostonu. No, a pak jsem tam byla já s podivným jazykem, blond vlasy a modrýma očima, takže jsem byla nakonec nejexotičtější já. Naštěstí plynně mluvím italsky, zabývám se totiž cizími jazyky.

31. ledna měli možnost prostějovští diváci zhlédnout vaši operu Pramen, která měla úspěšnou premiéru v roce 2012 v Praze. K jejímu vytvoření vás inspirovalo drama Hrob od Jiřího Wolkera. 3. ledna jsme oslavili 90. výročí od jeho úmrtí, vím, že vaši předci tohoto básníka znali. Dozvěděla jste se o prostějovském básníkovi něco, co vás zaujalo?

Ano, starší bratr mého pradědečka, ten studoval s Jiřím Wolkerem na gymnáziu, dnes gymnáziu Jiřího Wolkera, a pak s ním studoval práva v Praze. Co bylo zajímavé, že zatímco bratr pradědečka s Jiřím Wolkerem studoval, pradědeček se o Wolkerovi již učil ve škole, a tak se stalo, že bratr pradědečka pronesl větu: „Tak, když se o tom Wolkerovi učíš, já ti ho rovnou přivedu domů." a přivedl jej skutečně domů.

Co vás přimělo zkomponovat operu Pramen?

Hledáním námětu na operu jsem se zabývala delší dobu, na dramata Jiřího Wolkera jako na možný námět mě navedl dirigent Tomáš Hála. Wolkerovu tvorbu jsem samozřejmě znala ze studií na gymnáziu, ale dramata se mi nikdy před tím nedostala do ruky. Ze všech tří mě zaujalo nejvíce drama Hrob a námět na operu byl tedy na světě.

Kde jste čerpala inspiraci?

Myslím si, že Wolker navštěvoval i okolí, třeba přehradu, kde se procházel, a to pro mě byla zajímavá myšlenka, že se procházím končinami, kudy chodil. Takže při tvorbě opery mě inspirovala mimo jiné i vazba na okolí. Práce na opeře byla nejintenzivnější v létě. Když jsem nepsala, jezdila jsem na kole a třídila si myšlenky, nerada totiž při tvorbě sedím stále mezi čtyřmi stěnami. Potřebovala jsem se hlavně s tímto dílem sžít. Uvažovala jsem, co Wolker svým dílem chtěl říct, co si představoval. Drama Hrob není v některých částech zcela jednoznačné, obsahuje v sobě řadu protikladů a je v něm velký prostor pro představivost. Postupně mi vykrystalizovala vlastní koncepce výkladu tohoto dramatu, kterou jsem se rozhodla podpořit vložením dvou biblických textů, které umocňují myšlenku opery a také myšlenku, kterou chtěl dle mého názoru vyjádřit Wolker.

Co je podle vás hlavní myšlenkou díla Hrob a následně vaší opery?

Tou hlavní myšlenkou je obětování sebe a svého osobního štěstí ve prospěch ostatních, v čemž můžeme rozpoznat křesťanskou myšlenku o vykoupení lidstva. Na toto se dále pojí touha pomáhat ostatním, která je v dramatu zosobněna v postavě lékaře. Další důležitou myšlenkou je zde poukaz na důležitost hodnoty člověka a jeho citu a rozumu oproti vžitému dogmatu. Za důležitý považuji tedy zejména humanistický odkaz Jiřího Wolkera, který se odráží jak v díle Hrob, tak v celé jeho tvorbě. Výše zmíněné myšlenky a hodnoty jsou nadčasové, a nikdy není marné si je připomenout. Pokud možno, snažím se často do svých kompozic integrovat také myšlenky mimohudební, které jsou hudbou zintenzivněny.

Proč jste do opery vložila právě biblické texty?

Právě k podtržení hlavní myšlenky opery a zvýraznění pozitivního smyslu lékařovy oběti jsem do závěru opery vložila dva biblické latinské texty, úryvek z knihy proroka Izaiáše a úryvek z Janova evangelia. První text zpívá sbor v návaznosti na lékařovu oběť, která přináší nový život. Druhý text, který zpívá lékař a nevidomá je včleněn do závěrečného Wolkerova textu. Jiří Wolker byl básník a své drama ukončil jak jinak než básní, nad jejímž smyslem jsem musela chvíli přemýšlet, abych ji dokázala hudebně uchopit. Wolker v ní hovoří o věčném koloběhu života, což skutečně poukazuje na pozitivní smysl oběti a celkově pozitivní vyústění opery. Je zde oběť, která dala život, tedy měla smysl. Text o koloběhu života je tedy v opeře podpořen biblickým textem, kde se hovoří o pramenu vyvěrajícímu k věčnému životu, odtud název opery Pramen. Tento text, který v Bibli pronese Ježíš, je zde zpíván právě lékařem. Poté, co jsem si uvědomila, že vhodné biblické texty by mohly dokreslit mou koncepci, jsem se obrátila s jejich výběrem na svého francouzského kamaráda, který byl pět let dominikánským mnichem a zná tedy Bibli a všechny souvislosti i pozpátku. Ten mi navrhl sérii textů, které s mou koncepcí souvisely a volba pak již byla na mě.

Opera Pramen není ale vaší poslední operou, diváci se mohou brzy těšit na uvedení vaší další opery. Prozradíte něco k její tvorbě?

Ano. Pracuji na druhé opeře, kterou bychom mohli uvést již letos. Při její tvorbě spolupracuji s libretistou opery a malířem Vladimírem Kiseljovem. Jeho způsob myšlení ve smyslu propojování textu a obrazů je mi velmi blízký a stavba jeho libreta výborně koresponduje s mým hudebním záměrem. Mě samotnou obrazy jak imaginární, tak hmotné hudebně velmi inspirují. Nová opera se bude jmenovat Bábel a je inspirovaná starozákonní tématikou, pádem babylonské věže, potopou a spásou světa láskou. Opět si myslím, že téma je velice aktuální, ačkoli vychází z hluboké historie. V současné společnosti si často můžeme všimnout shonu, běhu, upadání do stereotypu, což koresponduje se stavbou babylonské věže, která je sama o sobě symbolem shonu, stereotypu a běhu a je důvodem, proč si lidé přestávají rozumět. I v této opeře bude poukázáno na sílu jednotlivého člověka jako součásti celku tok věcí měnit. Prozradit mohu také, že představení bude úzce propojovat hudbu, tanec, pantomimu, projekci a živou malbu na scéně a bude mít rovněž celkově velmi výrazné výtvarné pojetí. Režie, scéna a kostýmy budou v rukách Vladimíra Kiseljova.

Chcete zůstat jen u opery nebo vás láká také skládání filmové hudby?

Kromě opery se samozřejmě věnuji i skladbě jiných forem či skládání scénické hudby. Skládání filmové hudby mě láká. Sama jsem si na kurzu filmové sklady v italské Sieně mohla vyzkoušet, že skládání hudby pro operu a film nese co do způsobu myšlení podobné rysy. V obou případech je třeba myslet a tvořit hudbu v závislosti na parametrech určených emocemi, které chceme vyvolat, atmosférou, kterou chceme vytvořit a napětí, kterého chceme dosáhnout či jeho změn. V nejednom případě bychom našli operní skladatele, kteří tvoří či tvořili rovněž hudbu k filmu. Například Erich Wolfgang Korngold, který je jedním ze zakladatelů hollywoodské filmové hudby, je zároveň velmi zajímavým operním skladatelem. Rozdílným faktorem mezi skládáním opery a hudby k filmu je však dozajista stupeň volnosti v tvorbě a účel samotný. V opeře je skladatel autonomní jednotkou, hudba má primární roli, prostor pro experiment a sebevyjádření je neomezen. Ve filmu musí hudba především podporovat daný snímek, důležitá je tedy její funkčnost v rámci filmu, jednotlivých scén a celkového záměru režiséra. Nyní slovy mého peruánského kamaráda, který vystudoval filmovou skladbu na Berklee College of Music v Bostonu: „Ve filmu dává režisér vždy značnou dávku svobody v rámci své vize, jedná se o proces spolupráce. Tvorbu hudby k filmu si můžeme tedy představit jako hledání nejlepšího odlesku světla."

Autor: Martina Greplová

3.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Plumlov čeká výsadba lipové aleje na staré cestě k přehradě.
6

V Plumlově vysadí lipovou alej a podpoří dobrou věc

SOŠPO získalo ocenění Talent Olomouckého kraje jako jediná škola z Prostějovska.

SOŠPO získalo ocenění Talent Olomouckého kraje

Výlov Podhradského rybníka: Ryb je dost, kazí to jen počasí

FOTOGALERIE / Prakticky bez ryb je po pondělku Podhradský rybník v Plumlově. Postarali se o to rybáři, kteří provedli výlov prastarého rybníka.

Osadní výbory dostaly miliony. Na hřiště

Shodně na rekonstrukce či dostavby hřišť nakonec dostaly osadní výbory prostějovských místních částí peníze od magistrátu. Celkem tři miliony tak půjdou do venkovních hřišť v Žešově, Čechovicích a Vrahovicích.

Volební lístky došly? Mnohde je dostali na poslední chvíli, jinde se nedočkali

ANKETA / Volební klání ještě ani nezačalo, na Prostějovsku už ale vyvstává první problém: nejsou volební lístky. Alespoň tedy ve schránkách mnohých lidí žijících v centrální a západní části okresu.

Ten už si tu nezapíská, zlobily se Smržice na rozhodčího

FOTOGALERIE / Fotbalisté Smržic doma jen remizovali s posledním týmem I.B třídy Vrchoslavicemi 2:2. V následném rozstřelu pak sice domácí získali druhý bonusový bod, ale ani to nepřekrylo jejich zlost na výkon rozhodčího.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení