Když se o ní dozvěděli potomci autora povídek Martina Strouhala, nestačili se divit. Milarova publikace je totiž v podstatě totožná s knihou, kterou Strouhal, původem ze Zdětína na Prostějovsku, vydal pod názvem Báje a pověsti v roce 1944. Naprosto markantní je nejen opisování, ale i kopírování ilustrací od výtvarníka Hugo Šilberského z Loštic.

Martin Strouhal se už vyjádřil, že chce zabránit tomu, aby se Milarova kniha objevila na pultech knihkupectví. To se mu však nepodařilo. V Prostějově je běžně v prodeji. O tom, jak bude postupovat dál, nechce Strouhalův vnuk zatím mluvit. Syn Hugo Šilberského, Aleš Šilberský, zvažuje podle svých slov proti vydavateli Milarovi společný postup s potomky Martina Strouhala.

„Informace o tom, že kniha s pozměněnými ilustracemi mého otce vyšla v Prostějově, už mám. Zatím jsem ji ale neviděl, takže nemohu posoudit míru plagiátorství, kterého se vydavatel a autor ilustrací Josef Milar dopustil. Jsem tím samozřejmě rozhořčený. Táta neměl v totalitním režimu lehký život, o to víc mi vadí, že se i v dnešní době najde zase někdo, kdo ho poškodí,“ řekl Aleš Šilberský.

„Jestli je pravda to, co o této záležitosti uvádí média, pak je to jasný případ plagiátorství,“ reagoval Jiří Srstka, ředitel pražské agentury Dilia, která se zabývá mimo jiné ochranou autorských práv. Podle něj nejde o nic výjimečného, každý den má prý na stole několik takových kauz. „Co však jen velmi těžko chápu, jsou ty jen mírně pozměněné ilustrace,“ vyjádřil se Srstka k tvrzení Milara, že kresby jsou jen jeho dílem. Podle šéfa Dilia má každý autor právo na sedmdesátiletou ochranu svého díla. Kniha spisovatele Martina Strouhala a ilustrátora Hugo Šilberského byla vydána v roce 1944. Josef Milar tedy nejspíš špatně počítal roky.

Co může nyní prostějovský podnikatel očekávat? „Mělo by dojít ke stažení knihy z trhu, zadostiučinění dědicům práv, odstranění následků činu, omluvě a v úvahu přichází i pokuta,“ vypočítal Jiří Srstka několik zákonných možností, které mohou Strouhalovi a Šilberského dědicové uplatňovat.

„Sám mám první vydání knihy Martina Strouhala v knihovně a podle toho, co jsem viděl v novinách a v televizi, jde o jasný plagiát,“ konstatoval ředitel prostějovské knihovny Miloš Kvapil. „Tu a tam se podobným způsobem píšou diplomové práce, ale sám jsem se na této úrovni s něčím podobným nesetkal,“ vrtěl hlavou Kvapil.