„Za dobu své výtvarné kariéry vytvořil tři sta šedesát scénických výprav a stal se nejvyhledávanějším výtvarníkem své generace," vzpomíná na scénografa dlouholetý organizátor prostějovského kulturního života Josef Dolívka, který se znal se Zbyňkem Kolářem osobně.

Významný český malíř a scénograf se narodil 10. července 1926 v Opavě – Kateřinkách. Když však jeho rodné město o dvanáct let později zabrali Němci, přestěhovala se celá rodina do Prostějova. Sedm let, které prožil v rodišti jeho matky, mělo největší vliv na formování jeho uměleckého cítění. Byli to právě prostějovští učitelé, od kterých se nejvíc naučil.Zbyněk Kolář se učil od prostějovských kapacit

Technické základy i estetické principy výtvarného umění ho naučil Antonín Kameník, divadlo mu pomáhal objevit profesor češtiny a zanícený ochotnický divadelník Jindřich Frédl a vnímání hudby mu osvětlil skladatel a dirigent Vladimír Ambros.

„Na studiích na reálném gymnázium ho natolik ovlivnil profesor kreslení Antonín Kameník, že odešel studovat do Prahy na Vysokou školu uměleckoprůmys­lovou, kde v ateliéru prostějovského rodáka a profesora Aloise Fišárka dokončil své umělecké školení a vzdělání," řekl Josef Dolívka.

Po absolvování uměleckoprůmyslové školy na ní působil ještě dva roky jako asistent, pak ale utekl k divadlu. Ve Slovenském národném divadle v Bratislavě strávil sedm učednických let a vyzkoušel si práci od dekoračního malíře, přes kresliče-konstruktéra až po asistenta šéfa výpravy.

Na konci padesátých let vznikaly jeho první zralé inscenace, jako je Krvavý soud od Josefa Kajetána Tyla, Shakespearův Romeo a Julie či Ivanov od Antona Pavloviče Čechova. Už v té době spolupracoval na řadě slovenských dramatických a hudebních novinek a hostoval v řadě českých divadel. V roce 1960 ho režisér Luboš Pistorius přivedl do Prahy, kde se stal výtvarníkem a šéfem výpravy Divadla na Vinohradech. Za svou kariéru spolupracoval s mnoha zahraničními divadly, kde inscenoval řadu českých a světových děl. Působil v Moskvě, Havaně, Berlíně, Hamburku, Mnichově, Vídni, Londýně, Bruselu, Curychu či Basileji.

Během své umělecké kariéry se dočkal řady ocenění. Jako první získal v Moskvě v roce 1967 Cenu 1. stupně Moskevského divadelního jara, o tři později dostal ve Vídni jako vůbec první scénograf rakouskou Kainzeho divadelní cenu a o další rok později následovala Teirlinckova divadelní medaile.