Litvínovský samorost se nikdy nelíbil, nechtěl líbit a ani nemůže líbit všem. I proto v tuto chvíli tak vyčuhuje z českého hudebního písečku. Ještě před svým vystoupením v Apollu se zaujetím sledoval zahajovací zápas českých hokejistů na mistrovství světa s Dánskem. Těsně před skončením první třetiny dánský útočník zakončil svoji skvělou individuální akci a vyrovnal tak na 2:2. Písničkář vyskočil od stolu. „To bylo od něj SUPER! Mohl udělat tisíc věcí, a udělal tu nejlepší z nich. To je podle mě umění!“ Jakmile třetina skončila, pustili jsme se do rozhovoru.

Narodil ses v Mostě, ale býváš spojován hlavně s Litvínovem. Chodil jsi tam na hokej?
Jako malej kluk jsem hodně fandil: Růža, Rosol, gól! Tehdy u nás hráli ještě Reichl, Lang, Šlégr, Růča (Martin Ručinský současný hráč St. Louis Blues). Začínal u nás i Hlinka jako trenér. Vím, že Litvínov byl tenkrát na sestup a on se na ty hráče nasral, nazul brusle a šel hrát. Tenkrát mu bylo nějakých osmatřicet let. Nejenže pak dal hromadu gólů, navíc dokázal ten tým vyhecovat tak, že nakonec přeskočili polovinu tabulky. Ti hráči se prostě styděli před ním nehrát naplno!

Podobně to máš ty s publikem. Taky nastupuješ, abys lidi strhl. Teď tam však býváš sám za sebe, jak jsi se cítil v davu fanoušků?
Dobře, protože jsem vždycky domů přišel totálně vykřičenej. Jednak jsme fandili, jednak přímo na stadiónu fanoušci recitovali vlastní pivní davovou poezii. To nás ovlivnilo natolik, že už ve čtvrté třídě jsme na základce skládali písničky v podobně primitivním, skandovacím rytmu.

Přestože jsi vystudoval pedagogickou fakultu obor Čeština-angličtina, tvůj pseudonym odkazuje na šest let strávených prací v obchodním domě. Půl roku jsi dělal skladníka, načež jsi tam začal šéfovat. Co tě bavilo víc?
Nejvíc ze všeho mě bavilo jezdit s ještěrkou.

A nenaštvalo tě tedy, když jsi povýšil a musel sedět v kanclu?
I po tomhle kariérním postupu jsem byl dost často v montérkách, protože jsem byl typem lidového vedoucího. Když dorazilo zboží a neměl to kdo složit, tak mě třeba o víkendu zavolali, já nased na ještěrku a skládal kamiony.

A přišel jsi jako šéf do práce někdy opilý?
Opilý ne, ale v kocovině občas jo. Vždycky jsem to ovšem nějak ukočíroval. Nejhorší bylo, abych nezaspal, protože jako šéf jsem krám vždycky odemykal. V tom jsem v sobě vždy našel dost zodpovědnosti. Vyhodili mě až v momentu, kdy jsem tohle zaměstnaní nedokázal skloubit s muzikou. Životní styl po klubech se na mně podepsal tak, že jsem i v práci býval velkohubým.

A dokázal sis tehdy, když jsi odemykal ten obchod pro řemeslníky a kutily, představit, že bys mohl vydělat peníze i něčím takovým jako je muzika?
Tenkrát jsem o tom vůbec nepřemýšlel. Ale nějakých dvacet let jsem hrával v nejrůznějších kapelách, a po rozpadu té poslední jsem to zkusil sám. No a po Praze se tehdy rozběhla nějaká šeptanda, lidi začali chodit, a tak jsem tam dojížděl, abych si přivydělal. Časem jsem zjistil, že se tím můžu jakž takž uživit, což už dva roky činím. Zatím, proboha, ZATÍM!

A co když by to už nešlo dál. Co bys šel dělat?
Chtěl bych se živit jako testér spacích vaků. Tahle práce by spočívala v tom, že bych večer přišel do firmy, vyspal se tam, a ráno bych řekl, jak se mi spalo. Zároveň bych k tomu měl různý připomínky jako: kde je ten spacák užší, kde širší, jaká je přístupnost zipů, a těch stahovacích šlahounků, jak vyřešit, aby se zips nezasekával do látky, jestli nedat ještě jednu vrstvu do nohou, jak je pohodlná kapuce atd. To by mě moc bavilo- vydělávat si ve spánku.

Takže peníze za celonoční šichtu bys pak mohl dobře vyspaný během dne utratit…
To bych šel hned ráno někam na pivo, abych si po tom věčným ležení v práci konečně v klidu sedl…

Tvůj táta pochází z Olomouce, v Prostějově žijí tvoji prarodiče. Máš představu, do jaké hospody by sis šel sednout u nás?
S týpkama odsud jsem dělal ve Skotsku. Vyprávěli mně o Otonovicích a Selótkách. Takže bych chtěl někdy zajet do Otonovic a Selótek, abychom si tam dali pivečko a rybečke. Pokud bych měl někam zajít přímo ve městě, tak bych si určitě nechal poradit od Miroslava Moravce, protože ten na Prostějov vzpomíná jako na velice voňavé město s tím, že jsou tady voňavý lidi, který mají zvláštní čich pro kumšt. Věřím, že pan Miroslav Moravec by mně určitě doporučil nějakej voňavej lokál, kde bych si dal náramně voňavý pivo…