„Nikdo nemůže obhájit smysluplnost kravaty. Je to prostě volovina, kterou si kdysi někdo vymyslel a někdo to zavedl,“ rozhovořila se nejvýraznější tvář přazské formace Matěj Homola na téma kravat. „Když ji nemáš, tak se ti rozepíná ten poslední knoflík,“ vysvětloval mu jeho bratr Jan. „Máš mít tričko,“ oponoval Matěj. „Já mám rád obleky, hlavně smokingy. Protože mi sluší,“ přidal se baskytarista Jiří Zeman.

Skupina Wohnout vždy měla svůj názor a ten je slyšet i z nového alba, které přijela představit do prostějovského klubu Apollu, kam se tradičně vrácí rok co rok. Zrestaurované prostory v podstatě jediné prostějovské hudební scény praskaly ve švech a Wohnouti to pořádně rozbalili. Ještě předtím stihl Matěj Homola odpovědět na otázky Prostějovského deníku.

Existuje něco, na co se opravdu těšíte, když jedete hrát na Moravu?

Lákají nás sem kamarádi. Za ta léta, co na Moravu jezdíme, jsme si tady vytvořili velkou skupinu lidí, se kterými si známe. Prakticky na každém koncertě je někdo, koho už vídáme mnoho let. U nich se to přehouplo. Z fanoušků naší muziky jsou teď kámoši naší kapely. Takže na každé místo se těšíme kvůli těmto konkrétním lidem. Těšíme se na kluby, kde už jsme hráli, a tam, kde jsme nehráli, je to pro nás výzva, jako třeba zítra ve Valašském Meziříčí (rozhovor vznikal před koncertem v Prostějově, pozn. red.).

V Apollu ale rozhodně nováčky nejste.

Apollo je klub, ve kterém jsme hráli už hodněkrát. Víme díky tomu, že v Prostějově jsou nejhezčí holky. A to fakt, bez legrace(smích). Nevím, jak je to možné, ale tady jsou opravdu nejhezčí

Vracíte se sem rok co rok. Čím vás Prostějov oslovil?

Jedeme podzimní šňůru a vracíme se většinou na místa, kde jsme už byli. Nechceme se ale moc opakovat, takže zhruba po roce, roce a půl se tam vracíme. Prostějov patří mezi ně, máme ho v databázi, takže vždy, když uplyne nějaká doba, tak se klub sám ozve, nebo se my ozveme jemu. Dá se říct, že Apollo je naše stálá štace. Už si život bez něj nedovedeme představit.

Jsou třeba místa, kam máte problém jezdit? Že se tam třeba někomu z kapely vyloženě nechce a vy ho musíte přemlouvat?

Rozhodně máme neoblíbené šatny. Samozřejmě chápeme, že ne každý klub má možnost si vytvořit obrovskou šatnu. Nejsme žádné hvězdy. Ale opravdu jsou kluby, kde je šatna bez legrace třeba metr na metr a půl. Pro kapelu a předkapelu. Třeba v Trutnově, to byl výbornej klub s výbornými majiteli, ale šatna byla přibytá bouda zvenku, stlučená z nějakých prken. Když jsme tam hráli v prosinci, tak v té šatně bylo minus 10. A když člověk sleze z pódia celej mokrej, tak je hned kántry. Ono je to tak, že kdyby byl nějaký klub, který by nám vyloženě neseděl, tak tam prostě nehrajeme. A nenecháme se k tomu přemluvit.

Z těch koncertů, co jste odehráli tady v Prostějově, byl některý něčím význačný?

Nevím, který koncert byl výjimečný třeba tím, že nebyl dobrej. Tady je opravdu skvělá atmosféra a ani na baru jsme nikdy nezůstali déle, než by zůstal slušný člověk. Nepamatuju se, že by se nám tady v Prostějově stalo něco výjimečného. Naštěstí. Protože výjimečné věci bývají většinou nějaký průsery.

Tentokrát jste přijeli s novým albem, vaším sedmým řadovým. V čem je nové?

Konečnými rozhodčími jsou samozřejmě posluchači. Ale my máme ze sebe pocit, že jsme se posunuli hodně v textech nebo technice zpívání. Některé skladby mají nové postupy a kompozice, které jsme doteď nepoužívali. V podstatě máme pocit, že jsme se pošoupli ve všech směrech dopředu. Jediné, co oproti minulým deskám ubylo, jsou instrumentální pasáže. Jsme kytaristi a z toho jsme vyšli, dřív jsme měli prakticky v každé písničce nějaké sólo a hodně jsme se tím vyblbli. Na této desce instrumentální složka hodně ustoupilo sdělení. Pro nás bylo podstatné, co ta písnička říká a o čem je, než aby tam byly jenom samé exhibice. Ale možná na příští desku zase šoupneme nějakou skladbu, která je čistě instrumentální.

Je na desce Našim klientům nějaký počin, na který jste všichni pyšní?

Mě osobně těší, a na tom se asi všichni z kapely shodneme, že úvodní písnička Našim klientům, podle které se jmenuje i celá deska, je něco, na čem jsme se všichni vyřádili. Hrozně nás bavilo ji dělat. Je svoji stavbou trochu jiná, než ostatní písničky. Nemá klasické sloky a refrén, ale má nějaký vývoj a příběh. Paradoxně její ústřední rif je starý minimálně patnáct let. Byla to vlastně jedna z prvních věcí, kterou jsme zkoušeli. Ale nikdy jsme ji nedotáhli do konce a teď jsme ji oprášili. A na ten rif se nabalilo všechno ostatní.

Na přebalu desky trůní kravata, název je věnovaný klientům. Je to vzkaz světu velkého byznysu?

Tuhle desku jsme nabídli jako prachsprostý produkt, výrobek. Na tiskovku jsme nastoupili v motýlcích a měli jsme zvláštní projevy. Jako když některé firmy vozí důchodce po vesnicích a ve finále jim nabízí kastróly. Naše deska je něco podobnýho.