Při rozhovoru se vyznal ze svého vztahu k těmto hudebním klenotům: „Moravské lidové písně jsem objevil vlastně úplně nahodile, když jsem v šedesátém osmém narazil na sbírku Framtiška Sušila.

V dětství jsem lidovky nesnášel, jelikož jsem vyrůstal tady na Moravě a na základní škole je do nás tlačili hlava nehlava a taky se mi ty písně zdály tenkrát úplně blbý.

Když se mi do rukou dostala Sušilova sbírka, tak jsem si v první chvíli myslel, že to je podvrh. Protože to vůbec nepřipomínalo ten takzvaný moravský folklór. Pak jsem ale přišel na, že to podvrh není a s tou sbírkou téměř dvou a půl tisíce písní, jsem odjel k dědovi na severní Moravu.

Tam jsme si tři měsíce zpíval jenom tady tu sbírku, abych ji pochopil. A v té chvíli jsem myslím také pochopil co vlastně je ta kultura, jejíž písně tenkrát Sušil nasbíral.

Zpočátku mi nebylo jasné jak to, že to je zapomenuté, odstrčené do pozadí. Časem mi došlo, že to, co Sušil nasbíral se zřejmě nelíbilo vlastencům, protože to neodpovídalo jejich představě o lidovosti. Ta vnucovala lidové kultuře jednoduchost, kýč, symbol…

Kruté písničky se jim moc nehodily. A já jsem to začal zpívat, prorážet těm písním cestu. Nejdříve se to publiku moc nelíbilo, bylo jim to odporné, ale já jsem se nedal.

Teď už se tím vlastně zabývám čtyřicet let a studoval jsem i další lidové sbírky a právě u Erbenovy jsem pochopil, jak obrozenci překroutili tu skutečnou lidovou kulturu, aby se jim ideologicky hodila. A v kontrastu těchto dvou sbírek jsem pochopil ten průser,“ řekl Hutka.

Publikum v hledišti bylo od pohledu to samé, jaké si pamatovalo Hutku z koncertů v roce 1989. Jen ve tvářích bylo znát uplynulá dvě desetiletí.

Po baladách přišla na řadu autorská tvorba. Hutka nabídl posluchačům písně z nového cyklu Akvarely. „Jsou to takové obrázky krajin v nichž lidé žijí,“ komentoval.

Ve druhé části přišly na řadu staré známé písně o Havlíčku, Havlovi, kaprech ve Vltavě a další. Lidé, kteří byli při moravských baladách ještě nesmělí a k opakovaným strofám se připojovali poněkud váhavě, spustili při závěrečné Náměšti naplno.

Pamětníkům se maně vybavila atmosféra někdejšího listopadového kvasu i s přívlastkem který revoluci před dvaceti lety dali vysokoškolští studenti – něžná.

I když sám písničkář s úsměvem vzpomínal na předlistopadové zatýkání kvůli závadným textům, přesto si neodpustil drobné šťouchnutí do „starých struktur“ v současných médiích.

Při koncertě nabídl posluchačům také svoje nová CD vydaná v edici Samopal. „Sám si je totiž pálím a obaly tisknu. Každý kus je tedy originál podepsaný autorem,“ lákal obecenstvo muzikant.