V pátek například rozezvučeli, baskytarou, akordeonem, foukací harmonikou či perkusemi prostějovské Botanico café.

Vypadáte docela různorodě, co vás vlastně svedlo dohromady?
Renata Mrózková (30 let): Dali jsme se dohromady díky olomouckému hudebnímu volnočasovému projektu, Zuzaně Navarové a skupině Nerez. Začínali jsme tam s Honzou a Domča se přidala na posledním koncertě s Nerez. Se Zuzanou Navarovou jsme cvičili a cvičili a měli jsme asi jen dva koncerty. U ostatních lidí nadšení postupně upadalo, ale u nás ne. Řekli jsme si, že by bylo fajn začít dělat vlastní věci.

Jan Srostlík (24 let): Bavili jsme se o tom s Renčou už asi půl roku, když jsme hráli s Nerez. Skládal jsem si věci do šuplíku, a pak někdy letos v květnu jsme si řekli, že do toho půjdeme. V té době už s námi byla Domča a z původních lidí, kterých bylo asi šest, jsme tak nějak vykrystalizovali a učíme se hrát za pochodu.

Jak dlouho se věnujete hraní a zpěvu?
Dominika Jančíková (23 let): Na flétnu jsem začala hrát ve druhé třídě, později se přidal klavír. Na bicí hraju pět let. Až s Honzou a Renčou jsem ale došla k určitému vytváření hudby.
Renata Mrózková: Dva a půl roku zpět jsem začala chodit ke kamarádovi v divadle na zpěv, ale zpívala jsem už se Zuzanou Navarovou. Do šesté třídy jsem hrála na akordeon, který se pak vyhodil, a vůbec jsem se tomu nevěnovala. Přítel mi pak dal k narozeninám dětský akordeon (smích), ve skupině je nás málo, tak jsem znova začala.
Jan Srostlík: Sedm let jsem hrál na klavír v ZUŠ Vl. Ambrose v Prostějově a chodil jsem tam s odporem. Technika tomu taky odpovídala. Ve čtrnácti jsem skončil. Od patnácti jsem se sám začal učit hrát na kytaru, pak baskytaru. Teď se mi to taky docela hodí. (smích) Zpívat jsem začal s Nerez, někdy v těch patnácti. Zpívaly se tam vícehlasy, což je jeden ze způsobů, jak udělat plnější zvuk v co nejmenším počtu lidí. Hudbu chceme právě dělat tak, aby nebylo třeba nikoho dalšího.

Vaše hudba je hodně rytmická a má šmrnc, kdo z vás ji skládá?
Honza: Ze začátku jsem to byl já, kdo skládal, Renča do toho pak vložila text.

Renata: Udělala jsem textově asi sedm písniček z jedenácti. Vždycky to je ale tak, že někdo s něčím přijde, a další k tomu dodají buď hudbu, text nebo melodii. Děláme všichni všechno dohromady, nedá se říct, že je na to jeden.

Váš styl hudby se asi dotkne úplně každého. Jak byste tento osobitý styl hudby nazvali?
Renata: Hrajeme všehochuť. Každý si musí vybrat to své. Každá písnička je jiná. Nedá se říct, že by byly dvě písničky stejné. Když jsme dávali dohromady repertoár. Bylo to pořád: „Vau, ta je zas úplně jiná. Super! A tahle je zas úplně něco jiného!" Možná by se dalo říct, že hrajeme avantgardní neofolk.
Domča: Souhlasím, že se blížíme folku, ale nejsme folk.
Honza: Je to akustická hudba a akusticky hrajeme cokoliv – jazz, folk, rock, blues…Schová se pod to všechno. Celkově je naše hudba postavená hlavně na nástrojích.
Renata: Když přidáme bicí, blížíme se rocku, když dvanáctistrunku, jsme zas jinde. Každá naše skladba se dá zařadit do určitého žánru. Podstatný je ale hudební nástroj, který použijeme.

Plánujete do budoucna CD nebo jste na úrovni, že je to jen koníček?
Renata: Na to je brzy. Ale vzhledem k tomu, že jsme se dali dohromady v květnu a je říjen a máme už jedenáct písniček, bylo by to bomba vydat cédéčko. Byl by to náš směr, možná náš cíl. Jsme poctiví, scházíme se minimálně jednou týdně, a hlavně chceme hrát. Rozhodně nechceme zamrznout. Manažera ale zatím nemáme…

Rytmickou hudbu a zpěv si můžete přijít poslechnout třeba hned 24. října do olomouckého Rockstaru, kde vám S Vervou naživo zahrají skladby jako Hlubiny, Ještěrka, Houf křídel, Pro komára aj., které najdete i na youtube.com.