Kdy jste vlastně odešel z Prostějova?

To bylo v roce 1974. Rozhodující byla pro mě sovětská okupace, po které jsme nemohli svobodně tvořit, ani mluvit.

Dostal jste se rovnou do Norska?Jaromír Svozilík

Ne odešel jsem do Švédska, kde jsem žil až do roku 1991. Pak teprve přišlo norské Oslo.

Žil jste jako Čech léta ve Švédsku a pak jste přesídlil do Norska. Nedělají vám potíže jazykové bariéry?

Po emigraci jsem se naučil švédsky, ve švédštině dokonce publikuji své básně. A švédštština s norštinou jsou si stejně příbuzné jako čeština se slovenštinou. Stačí, když se naučíte nějakých pět set rozdílných slov. Také tam žije mnoho Švédů, kteří v Norsku pracují a všichni se bez problémů domluví.

Bylo těžké začít hned po emigraci znovu tvořit?

První obraz jsem vytvořil v roce 1975. Jmenuje se Utišená svoboda. Obličej na něm má přibitý jazyk, to je symbol toho, že po okupaci se nesmělo svobodně mluvit. Hřebíky jsou zachycené i vlasy, které nám komunisté stříhali.

Další přišel o rok později, to bylo Ničení umělce. V jedné polovině odkryté hlavy se přehrabují ruce. Přebírají a vytahují myšlenky. Druhá polovina je můj ateliér. Tam nemohou. Tyto obrazy byly ve Švédsku i jinde hodně publikované a dostal jsem za ně několik cen.

Zobrazujete tedy konkrétní pocity nebo stavy duše?

Jsem takový vypravěč příběhů, každý můj obraz nějaký skrývá. Všichni jsme totiž lidé, všichni uvažujeme podobně.

Kde mohou vaše díla lidé vidět?

Momentálně chystáme výstavu v Muzeu Prostějovska. Je to profilová výstava celé mé tvorby a zároveň první v republice. Před emigrací jsem tu nevystavoval a pak už to, samozřejmě nešlo. Začíná už teď ve čtvrtek vernisáží v pět odpoledne. (pam)