Návštěvníci zde ovšem nenajdou obrázky z atlasu.

„Měl jsem takovou myšlenku zachytit procesy, živly, síly a nahodilosti, které při vzniku minerálů a hornin působí. Mám rád kameny, jezdil jsem je dřív do Jeseníků sbírat. Líbí se mi nejen jejich vzhled, ale třeba i vůně, nebo pocit, když je vezmete do ruky,“ vyprávěl Grossmann.

Při vzniku jeho děl také náhoda a živly hrály svou úlohu.

„Tyto obrazy jsem dělal především v zimě, poléval jsem je vodou a nechal zmrznout, nebo je třeba na čtrnáct dní vystavil venku povětří. Pak jsem s nimi znovu pracoval a dotvářel je,“ líčil význam náhody a působení přírody umělec.

Kameny pro něj nejsou jen neživé věci, „To je ve shodě s filosofií přírodních národů, pro ně není nic neživého. Oni mohou klidně hovořit třeba i s kamenem, protože i ten má duši,“ vysvětlil Grossmann

Vystavované práce provedl v akvarelu, ale věnuje se nejrůznějším technikám a stylům. „Dělám třeba grafiky, ty jsou hodně realistické, nebo oleje či kombinovanou techniku. Je to jako v hudbě, kdo má třeba rád rock tak se taky klidně občas zaposlouchá do klasiky,“ uzavřel umělec.

Svá díla, podobně jako v Atriu často vystavuje v hojně navštěvovaných prostorách, kam ale lidé chodí za jiným účelem, než se dívat na umění. Jeho obrazy tak můžete vidět v některém z olomouckých barů nebo třeba v pizzerii v Náměšti na Hané. (pam)