Již dřívější kostelecký mezinárodní folklórní festival, který jsme si ani letos nenechali ujít, nás naladil do té správné atmosféry. Rovněž posezení u pivka s chovateli a za přítomnosti stovek králíků pokládá můj anglický manžel za zajímavou a příjemnou tradici. A od dob, kdy se zde setkal s Hanáky, kteří mluví perfektně anglicky, mu ke štěstí mnoho neschází.

U radnice se rozložily jako již po mnohá léta stánky bohatě nabízející typický pouťový sortiment, jakým jsou kokosové tyčinky ve všech barvách, pendreky – teď dokonce i malinové a jablečné! Mimochodem, nemají být pouze černé, to je lékořicové? A perníková srdce nenesou jen nápisy „Z lásky“ a „Mamince“, ale také „Jsi sexy“.

Atrakce byly zase na vyšší technické úrovni než loni. Je zajímavé, co všechno se dá vymyslet, aby člověk řval hrůzou, zavěšený dolů hlavou v povětří jako netopýr. V mém dětství mi k pozvracení rohu sokolovny stačily čtyři zmrzliny a řetízkový kolotoč. To však patří minulosti. Současní mladí lidé jsou vytrénovaní z fitnesu, joggingu a extrémních sportů, a pouťové atrakce mají co dělat, aby uspokojily jejich náročné požadavky a držely krok se stupněm očekávaného vzrušení. Prošli jsme se centrem Kostelce a z nedalekého ústraní u hlavní silnice jsme zaslechli hudbu.

Nedusaly zde však disko rytmy. Uprostřed zeleného trávníčku stál dřevěný stůl, na něm bílý ubrus a vyšívaná dečka. Džbáneček bílého a červeného, na talířcích napečené koláče. Kolem stolu seděli usměvaví lidé a zpívali téměř zapomenuté hanácké lidové písně. Hrály jim k tomu dvoje housle, krásná černá basa, co již něco pamatovala, a cimbálek.

O tu nádhernou pohodu se postarala rodina Smutných s panem farářem. Sešli se a bez většího nacvičování potěšili hezkou písničkou. Ladilo jim to jedna radost! Usedli jsme a poslouchali, zjihlí tak krásným a nečekaným zážitkem. Mně a mému bratrovi, který nás Kostelcem provázel, se vynořil v duši, nebo snad z genetického kódu, pocit, uchovaný z dob, kdy byl náš čelechovský dědeček kapelníkem kostelecké kapely. Cítili jsme se dokonale šťastní. Zvláštní bylo, že i Angličanovi připadal tenhle moment jakoby z celých hodů ten nejvýznamnější…