Každý z nich vytvoří během čtrnácti dní plastiku. Díla pak společně představí a darují městu na závěrečné vernisáži v sobotu 4. srpna. Ta se uskuteční přímo na místě jejich improvizovaného ateliéru, to znamená v parku vedle Národního domu. Sympozium se přitom letos koná ve znamení oslav stého výročí otevření právě této secesní památky. O uměleckém setkání prozradil další podrobnosti pořadatel Miroslav Švancara.

ROZHOVOR

Je sympózium ke stému výročí Národního domu něčím výjimečné?

V předchozích letech se nám umělci hlásili sami a my jsme z nich potom vybírali účastníky sympozia. Letos jsme to udělali jinak. Kontaktovali jsme cíleně sochařské spolky, univerzity a akademiky. Umělecká komise pod vedením jednoho z nejlepších současných českých sochařů Vladimíra Preclíka pak vybrala šest osobností. Myslím, že reprezentují pestrost, osobitost a vlastní styl v moderní sochařině.

Na základě čeho se sochaři vybírají?

Všiml jsem si, že v sestavě letos figuruje třeba turecký sochař Turhan Özgür. Sochaři nám i tentokrát poslali návrhy plastik a popsali způsob, jakým na nich chtějí pracovat. To je pro nás rozhodující. Pokud jde o zmíněného tureckého akademika, tak s ním budeme ještě dále jednat ohledně využití jeho plastiky. Máme jisté záměry, které by měly být obrovským překvapením. Víc ale neprozradím.

A kdo s ním v parku bude tvořit?

Budou to Ciumacu Valeriu z Německa, Hernandez Valeriano ze Španělska, Kochavi David z Izraele, Moskov Valeri z Německa a domácí kumštýře bude reprezentovat sochař Jan Zemánek.

Jak je to s návštěvností, věhlasem a budoucností sympozia?

Akce je zažitá, Prostějované dokonce nosí sochařům něco na zub, zvou je domů, jezdí sem i autobusy s návštěvníky. Druhem a rozsahem je to ojedinělé sympozium v celé České republice. Hýčkáme si myšlenku, že z děl, která na sympoziích dosud vznikla, vytvoříme v Prostějově ojedinělou přírodní galerii, která propojí Národní dům se zámkem a radnicí. Tato vize úzce souvisí s plánovanou rekonstrukcí pernštýnského zámku. Prostějovu za pět let darovalo plastiky už třiatřicet sochařů.

Jak se jim v Prostějově líbilo?

Všem se líbil, vyzařuje prý klid, pohodu a bezpečí. Sochaři dokonce tvrdili, že naše město má zvláštní auru. Jezdí sem rádi z celého světa. Jediné, co je snad odrazuje, jsou ceny letenek. Pokud se sochaři třeba přepravují až od protinožců.

Jsou ještě nějaké další problémy kromě drahých letenek?

Je to bagáž sochařů. Nářadí je těžké a často je hmotnostně nad limitem leteckých společností. Jako pořadatelé proto vzdálenějším účastníkům zajišťujeme třeba motorové pily. Naštěstí nám pomáhají lesáci a sponzoři.