Z emigrace se vrátím. I s obrázky

Prostějovský rodák Jiří Valtr chystá výstavu v Kanadě. Své malby ukáže i v rodném městě

Pětašedesátiletý muž, který navštěvuje malířské kursy na zdejší universitě, se v Kanadě seznámil s Haroldem Pearsem, profesorem Fine Arts Education University of Alberta.

„Společně s mou ženou Alenou mě oba podporují a ujišťují, že mám na to, abych výtvarně tvořil,“ svěřil se Jiří Valtr v e-mailu adresovaném Prostějovskému deníku.

Malířská dráha

Poprvé Jiří Valtr vystavoval v roce 2005, kdy České a Slovenské sdružení v Kanadě uspořádalo výstavu prací Čechoslováků žijících v Edmontonu.

„Tehdejší předseda sdružení Miloš Hájek mě k vystavování musel doslova přemluvit,“ zmínil se autor s tím, že veřejně prezentovat svá díla původně nechtěl.

Tato událost ho však přiměla vzdělávat se dál ve výtvarné tvorbě. Od té doby uspořádal další čtyři výstavy a jeho obrazy si začali kupovat soukromí sběratelé i za hranicemi jeho nové vlasti.

Ve francouzském muzeu bude k vidění sedmadvacet obrazů, převážně krajin malovaných akrylovými barvami.

„Moje manželka, která nyní vyučuje angličtinu v Prostějově, jedná momentálně o další výstavě a to přímo v mém rodném městě,“ svěřil se Valtr.

Peripetie osudu

V Kanadě se prostějovský rodák věnoval nejdříve psaní, což byla činnost jíž se zabýval už v Československu. V různých periodicích publikoval články i povídky a navíc v Kanadě začal vydávat časopis Čtení z prérie. Přispíval přitom i do jiných krajanských periodik

Životní dráha Jiřího Valtra byla křivolaká.

„Když mě nepřijali na jedenáctiletku kvůli tomu, že jsem ministroval, nastoupil jsem do učení v Sigmě Lutín,“ vzpomíná.

V té době se prý začal (díky třídní učitelce Heleně Bajgarové) zajímat o divadlo a devatenáct let pak hrával s různými prostějovskými soubory.

„Mou první rolí byl zbojník v Jánošíkovi,“ poznamenal Valtr, který se po vojně do Sigmy už nevrátil. V následujících letech vystřídal několik zaměstnání, z nichž poslední bylo na dráze.

Do Kanady přes Jugoslávii

„V červnu roku 1984 jsme s mou tehdejší manželkou a šestnáctiletým synem odjeli do Jugoslávie a už se nevrátili. O měsíc později nás po pohovoru na ambasádě v Bělehradě přijala Kanada a v říjnu jme odletěli do Edmontonu. Začátky byly krušné zejména po psychické stránce,“ netají Jiří Valtr.

V roce 1994 požádala jeho první žena o rozvod, což jej hodně zasáhlo. O rok později prodělal dokonce infarkt. S prvními kresbami začal v roce 1996, kdy v probdělé noci namaloval podle staré fotografie portrét svého otce. A malířství se stalo jeho vášní.
Chci zpátky…

Českou republiku navštívil Valtr od roku 1992 jedenáctkrát.

„Chci být v Prostějově pochován, ve svém věku už na to musím být připraven,“ přiznal malíř.

Říká, že do republiky by se vrátil už dřív, ale brzdila ho česká závist, nadání pro žabomyší spory a nevybalancovaná ekonomická situace. „Politické dění sleduji denně, takže vím do čeho se vrátím,“ uzavřel Jiří Valtr.