Teď se Miloš Kvapil do bibliotéky symbolicky vrací. Už ne ovšem jako knihovník, ale jako autor. Budova na Skálově náměstí je totiž zatím jediným místem v Prostějově, kde lze vzít do ruky jeho čerstvou básnickou sbírku Císařovy vousy. Celoživotní milovník knih začal psát poezii až po padesátce a výsledkem byl debut v podobě knížky Eukleidovská Seč klásků lásky (2003). Výbor poetických textů Císařovy vousy, který zahrnuje tvorbu posledních deseti let, je druhý v pořadí.

„K tomu, abych psal dál, mě vlastně podnítili přátelé," přiznal Miloš Kvapil, který sbírku věnoval právě jim.Miloš Kvapil

„Všem, co jsem v životě potkal," zdůrazňuje. Titul vydaný letos na jaře Univerzitou Palackého v Olomouci obsahuje sedmačtyřicet básní. „Je to prvočíslo, stejně jako číslo 23, které bylo kdysi mým pořadovým číslem v třídní knize a je dodnes pro mě svým způsobem osudové," říká Kvapil, jehož texty mají obvykle 23 částí. O čem vlastně jsou?

Volným veršem spřádají úvahy a nezřídka formulují jasný životní postoj, posílají nějaký názorový, přátelsky míněný vzkaz. Po přečtení veršů, které daly sbírce název, také nepřekvapí, že se jejich autor hlásí k idejím royalismu. A sympatie netají ani k antice. Důležitým je věčné téma čas, ovšem i další pojmy z ranku hloubavé, klasické metafyziky. Někdy se pak úlevně rozhostí atmosféra, v níž filosofující disputace obvykle jiskří – ovzduší symposionu s nalitým vínem. Samozřejmě v kruhu přátel.

Miloš Kvapil, který nyní žije střídavě v Prostějově a Moravské Třebové, si Císařovy vousy nadělil k letošním únorovým pětašedesátinám.

„Knížka je zatím mimo prodejní síť, ale uvažuji o tom, že bych ji na podzim pokřtil v knihkupectví U Radnice. Takže odtud by si ji případní zájemci mohli odnést," naznačil bývalý ředitel městské knihovny.