„Jedná se o příběhy ze skutečnosti, které mi vyprávěli moji známí i neznámí. Lidé mi je povídali když jsem byla například v restauraci a někdo si přisedl. To stejné se stávalo v autobuse. Některé motivy jsem pak zařadila do svých povídek, ať už celé nebo jen jejich část,“ uvádí autorka knihy s tím, že postavy v knize vystupují pod jinými jmény.

Kniha nese název Podivuhodné příběhy člověka a není to jen tak bez důvodu. Podle slov Marcelly Dostálové se jedná o opravdu podivuhodné situace.

„Učila jsem například dva kluky, kteří s maminkou žili v takzvané židovské uličce a když se jednoho dne vraceli domů, dům se na matku zřítil. Další pak vypráví o holčičce, ke které se doma nechovali hezky a došlo to až k tomu, že žačka šesté třídy ze žalu spáchala sebevraždu,“ prozradila o dvou povídkách.

„V knize se snažím zdůrazňovat humanistické hodnoty a to hlavně vzájemnou pomoc. Lidé si musí navzájem pomáhat, bez toho se neobejdeme. Příběhy odhalují charaktery lidí, kteří se mezi námi stále pohybují,“ dodává Marcella Dostálová.

O knihu je podle slov vydavatele Šimona Ryšavého velký zájem a dobře se prodává. Zda přibude do sbírky další, zatím neví ani samotná autorka. Už teď však přemýšlí o vydání svých zapomenutých básní. Kromě samotného tvoření vede už přes dvacet let Klub tvůrčího psaní Violka, který prý však skrz nízký zájem bude muset rozpustit.