„Její věci jsou neobyčejně hravé, ale ona sama si absolutně na nic nehraje," zhodnotil před lety nejen tvorbu, ale i osobnost mladé Prostějovanky fotograf Bob Pacholík, který v roce 2010 uvedl její první výstavu v Galerii Bašta věnovanou jejím obrázkům kresleným akvarelovými pastelkami.

Po maturitě na Gymnáziu Jiřího Wolkera v roce 2003 se výtvarnice dala na sociální obor a stala se absolventkou olomouckého Caritas – Vyšší odborné školy sociální a Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde vystudovala obor Sociální a charitativní práce.

„Po ukončení studií jsem začala pracovat v sociálním oboru a malování bylo v podstatě od počátku jen koníček, který mi pomáhal se po práci odreagovat a přijít tak na veselejší myšlenky. Práce v sociální sféře totiž v posledních letech není moc jednoduchá ani veselá. Bohužel se šetří na místech, kde je to nejvíc potřeba," říká Tereza Skoupilová.

Díky mamince

K malování prostějovskou ilustrátorku přivedla maminka – speciální pedagog. U pastelek se ale její tvorba nezastavila. V patnácti odstartovala svou výtvarnou dráhu fotografiemi.

„Malovala jsem v podstatě už odmala – nejen ve školce a později škole, ale i doma. Často jsme modelovali ze všeho, co v té době bylo dostupné – klasické slané těsto nebo modurit, později hlína. Moje mamča je výtvarně nadaná, takže jsme vždycky tvořily spolu. Také malovala dětské obrázky, hlavně omalovánky a vystřihovánky pro děti do školy, a dodnes se věnuje profesionální keramice," vypráví kreslířka o své mamince a dodává, že k fotografii má také blízko.

„Rodinná větev ze strany bratra mého dědy se už několik generací živí fotografováním. Já osobně mám ale fotografii již jen okrajově jako koníček, když si potřebuji dát pauzu od malování," říká s úsměvem Tereza Skoupilová, která dětem maluje od střední školy.

„Už na střední škole, asi někdy okolo patnácti let, jsem si sama začala malovat věci takzvaně „do šuplíku" – hlavně omalovánky, dětské diplomy, vystřihovánky. V podstatě od této doby jsem se zaměřila na dětskou tvorbu, kterou jsem již neopustila." Barevná tvorba pro děti jí dává volnost a prostor pro fantazii.

„Reálná kresba jako je třeba zátiší se džbánem nebo portrét mě nikdy moc nebavily," přiznává ilustrátorka, která o sobě říká, že ve volném čase nejraději mizí do přírody.

Jak se stát ilustrátorkou dětských knížek?

To, že bude ilustrovat a malovat se plně rozhodla až po uspořádání první autorské výstavy před čtyřmi lety.

„Ono je totiž důležité se trošku vyprofilovat, protože jinak bych dělala od všeho trochu, ale asi nic pořádně," vysvětluje Tereza Skoupilová, která ale rozhodně jen nemaluje autorské kresby na výstavy. Díky besedě se spisovatelkou Ivonou Březinovou a kolegyni z práce se z Terezy Skoupilové stala ilustrátorka dětských knížek.

„Kolegyně z práce šla tak jednou na besedu spisovatelky Ivony Březinové a při té příležitosti ji napadlo, že by jí mohla dát mou vizitku a něco jí o mně povědět. Ivoně Březinové se mé obrázky líbily, a proto je z vlastní iniciativy přeposlala do nakladatelství, které mě následně oslovilo, zda bych neměla zájem o ilustrování knihy Pavla Šruta. No je to neuvěřitelné, ale stalo se.," vzpomíná dnes třicetiletá výtvarnice.

S Pavlem Šrutem se ale nikdy nesetkala osobně.

„Věřím, že se snad někdy někde setkáme a o knize se pobavíme," říká kreslířka veselých obrázků, které kouzlí na rtech dětí i dospělých úsměvy.

„Motivuje mě díky nim tvořit dál a dál a zase všechny něčím novým překvapit nebo pobavit. Jsem ráda, že obrázky plní můj cíl, což je zlepšit lidem náladu a vyvolat úsměv," uvádí Tereza Skoupilová. Inspirují ji zvířata v jakékoliv podobě a situacích. Kromě malůvek vyrábí dětem pexesa, leporela či omalovánky a pustila se i do obnovy šedesát let starého hliněného betléma. Jejích šikovných rukou si všimli i v olomoucké nemocnici.

„Oslovila mě přímo tamní zdravotní sestra, která shodou okolností navštěvovala Mateřské centrum Cipísek, kde jsem tou dobou pracovala. Líbily se jí mé malůvky na zdi, a tak vznikla naše spolupráce, kdy jsem dostala za úkol vymalovat hernu na dětském oddělení," vzpomíná malířka, která po sobě v nemocnici nechala obrovskou nástěnnou malbu ježků na louce. Malování ji neživí, ale do budoucna má v plánu z koníčku udělat povolání.

Plány do budoucna

„Momentálně pracuji na ilustraci jedné knihy, která je však zatím ve fázi zrodu. Také chystám letos 2 výstavy. Jednu začátkem léta a v půlce srpna se se svými obrázky zúčastním akce Bzenecký salón 2014. Při tom pozvánky na obě akce včas zveřejním na mých webových stránkách (http://terezaskoupilova.euweb.cz) v sekci Výstavy 2014," zve Tereza Skoupilová, která průběžně maluje dětské pokojíčky a herny nebo tvoří omalovánky na zakázku.