Na místě nemohl chybět její frontman Martin Kapek. Ten mimo jiné také pracuje pro oblíbené představení Partička, které stejně jako jejich kapela sklízí velký úspěch. O tom jak se dostal k hudbě, jak to má s časem a o fanoušcích, se rozpovídal v rozhovoru pro Deník.

Na úvod se zeptám. Jak jste se vůbec dostal k hudbě a následně do skupiny Traktor?
Už od dětství jsem inklinoval k hudbě. Mým velkým snem bylo hudbu tvořit a zhruba od první, druhé třídy jsem začal dělat nějaké takové dětské písničky. Vzhlížel jsem samozřejmě ke světovým kapelám, jako byly Deep Purple, Metallica a už tehdy jsem měl rád také kapelu Olympic, které si do teď vážím. Pak jsem na střední škole potkal kluka, který měl kapelu, a díky němu jsem se dostal do Hranic. Zde jsem potkal kapelu Wizard, která se rozpadla stejně jako druhá hranická kapela a z torz těchto dvou kapel vznikl Traktor.

Koncertování s kapelou máte jen jako koníček. Čemu se věnujete v běžném životě?
Za poslední rok se z koníčka stala už práce. Nicméně živím se kulturou, je mi to velmi blízké. Mám velké štěstí, že mě moje práce baví. Pracuji jako dramaturg městského kulturního zařízení v Hranicích a dále jako promotér představení Partička.

BYL TO NÁŘEZ. Rocková kapela Traktor rozproudila Prostějov.
Traktor zoral prostějovské KaSko


Co přesně obnáší práce v Partičce?
Já jsem promotér, který to představení zajišťuje od A do Z. Včetně propagace, zajištění zvuku, organizace akce. Dále ohledně cateringu ubytování. Tak jak se tady o nás starají promotéří technici, já se tak starám o Partičku. Je to velice příjemná práce. Vidím to z dvou stran. Jako promotér i jako hudebník. Cítím tedy, co herci potřebují a také třeba jaké mají pořadatelé problémy

Slyšel jsem, že jste hodně aktivní člověk. Jak to všechno stíháte?
Je důležité, jak si člověk ten čas rozdělí. Ono se dá efektivně pracovat pár hodin denně. Dá se i nepracovat vůbec a odpočívat. Už jsem se dostal do fáze, že pracovat dvanáct hodin denně, je kravina. Člověka to musí bavit. Mě baví jak Traktor, tak Partička i hudební dramaturgie. Je to vše tak provázané, že já ani nerozděluji, jestli je to práce, ale je to pro mě zábava. Jasně, musí tam ale být určitá disciplína a práce musí být udělaná.

Za tu dobu, co působíte na scéně, jste si získali silnou základnu fanoušků. Jak to vnímáte a kolik pro ně třeba odehrajete během roku koncertů?
Budu mluvit za celou kapelu. Znamená to pro nás šíleně moc, protože ta návštěvnost je opravdu nemalá. Toto turné je téměř všude vyprodáno, a když není, tak i tak chodí kolem tisícovky lidí na koncert, což je úžasné. Není za tím nic víc, než dlouholetá práce a dřina. Užíváme si to velice a hlavně s pokorou k našim fanouškům. Poptávka po koncertech je šílená. Kdybychom chtěli, tak odehrajeme sto koncertů ročně, ale to nechceme. Umíme i odpočívat, a tak si mezi koncerty děláme pauzy.

Připomenout si výročí 17. listopadu 1939 a 1989 přišlo k soše TGM v Prostějově asi padesát lidí.
Svíčky, Havlova fotka i Náměšť. Na náměstí TGM si připoměli 17. listopad


Najdou se třeba i dny, kdy už toho máte plné zuby?
Já bych řekl, že to není plné zuby. Za tento víkend odehrajeme třeba tři koncerty. Jsou to šílené přejezdy a spousta hodin v autě. Ale my to všechno bereme tak, že to k tomu patří a vždycky s nadsázkou říkám, že můžeme být rádi, že nejsme třeba Poláci. Polsko je čtyřnásobně velké a tam bychom se z toho opravdu zbláznili. Plné zuby toho nemáme. Jasně, není nám třicet a ta únava nějaká přijde. Jakmile ale přijdete na plac a vidíte tam tisícovku lidí, která vás nabíjí, tak jde vše stranou.

Texty k písním píšete vy sám nebo na nich všichni spolupracujete?
V minulosti jsem texty psával sám. Dneska už to máme tak, že to děláme všichni. Já nebo někdo jiný přijdeme s nápadem a ostatní členové do toho textu zasahují v dobrém slova smyslu. Takže je to týmová spolupráce. Prvotní námět je vždy ode mě nebo dalšího člena. Buď je ten text tak dokonalý, že ho necháme být nebo ho pak společně doladíme.

Že sklízíte u fanoušků úspěch, jde vidět na vyprodaných koncertech. Co říkáte na to, že máte velkou šanci se dobře umístit v anketě Český Slavík?
Pro nás to byl velký šok. Do té doby, než jsme se dozvěděli, že jsme v první osmičce, jsme moc netlačili na pilu. Potom jsme prostřednictvím našich sociálních sítí poprosili fanoušky, aby nás podpořili. Ten, kdo chce, tak nám hlas zkrátka pošle. Spousta fanoušků se za nás postavila, i když jsme hardrocková kapela a hlas nám pošle. Teď nám přišla zpráva, že před uzavírkou hlasování jsme stále v první osmičce. Jak se nakonec umístíme, nám sice není jedno, ale nejdůležitější jsou pro nás lidi, kteří chodí na koncerty. Pro nás je důležité, že po jeho skončení odchází s dobrým pocitem a že se prostě pobaví.

Pivovar Husar oslavil se sousedy své druhé narozeniny. Lidé dorazili na medový speciál i prohlídky.
Na gulášek, na pivo. V minipivovaru Husar slavili výročí


Na čem momentálně pracujete? Mohou se fanoušci těšit například na novou desku nebo videoklip?
Včera jsme točili v Ostravě DVD a jako jeho předzvěst vyjde náš nový videoklip na píseň z posledního alba s názvem Děvka číslo 5, což je vlastně závist. Myslím si, že je to docela české téma. Příští týden končíme turné, pak máme dva koncerty a budeme se věnovat přípravou materiálu na novou desku. Ta by měla vyjít na konci příštího roku, ale pracovat na ní budeme už od ledna.

A poslední otázka na závěr. Jak se vám líbí u nás v Prostějově?
Já Prostějov miluju. Můj syn tady vlastně studuje na střední škole a do tohohle města se vracím velmi rád. Tento sál mám také rád, hrajeme zde s kapelou podruhé. Několikrát jsem tady byl s partičkou a znovu se sem chystáme někdy v dubnu. Když se řekne Prostějov, tak je to pro mě zkrátka oblíbené místo.