V pohádce přece všechno končí dobře. Princ přemůže draka, Honza splní tři úkoly, zlá čarodějnice se rozpadne na prach. A pocit z uspěchaného pracovního dne je pryč, přichází úleva a s ní sladký spánek. Mnohdy pak děti musí rodiče vystrkávat ze svých postýlek.

Psaní pohádek je koníčkem Marcelly Dostálové. „Prvními mými pokusy byly náladové verše ve čtrnácti letech. Dřív než pohádky jsem napsala dvě básnické sbírky,“ prozradila bývalá učitelka. S pohádkami začala relativně nedávno. Od roku 1990 má na kontě čtyři knížky pro děti, přičemž jednu z nich sama ilustrovala. Proč ne? Celý život učila český jazyk a výtvarnou výchovu.

„Znám mentalitu dětí i jejich přání,“ tvrdí Marcella Dostálová, která vlastní pohádky četla i svým třem vnoučatům. „To byli moji první kritici. Děti jsou vnímavé, neodpustí sebemenší nesrovnalost,“ poznamenala autorka, jejíž první knížkou byla Malá víla aneb cestou za pohádkou. Ilustroval ji malíř Pavel Cupák a vydání sponzoroval olomoucký arcibiskup Jan Graubner. O prázdninách ji uslyší malí čtenáři v dětském oddělení prostějovské knihovny na tradičním pohádkovém čtení.

Další kniha, Babiččiny pohádky, vyhrála Pohádkový oříšek – první cenu v soutěži Jičín – město pohádky v roce 1996. Ocenění dosáhla pohádkářka i u veřejnosti.

„Když nedávno vyšla kniha Tony a jeho kouzelná bota, čtenáři mě oslovovali a chtěli, abych napsala pokračování,“ zmínila se Dostálová s tím, že její pohádku Mahulena připravuje pro natáčení Česká televize.