Našla jsem frekvenci i Podezření, říká hvězda kriminálky Klára Melíšková

Asi čtvrt roku před natáčením si scénář minisérie neustále pročítala a zkoušela si představovat, jak by Hanu ztvárnila. „První natáčecí den jsem ale zjistila, že je moje představa povrchní. Byla jsem buď moc jemná, nebo naopak moc hrubá. S režisérem Míšou Blaškem jsme postupně našli její frekvenci, ve které jsem se mohla rozehrát,“ popisuje Klára Melíšková své námluvy s rolí, která na obrazovce rozhodně patří mezi ty nepřehlédnutelné.

Na výsledku mají velký podíl i lidé z maskérny, kteří dokonale vytvořili vizáž zdravotní sestry. „Evička Ungrová vymyslela vlasy, čímž dodala velmi podstatný element k mé nenalíčenosti. Důležitou roli u Hany hrají také brýle, které téměř nesundá. Ve scénáři bylo uvedeno, že má Hana silné dioptrie. Kvůli blízkým záběrům kamery jsem musela mít opravdové dioptrické brýle, které z určitého úhlu pohledu lehce deformují obličej. Hrála jsem proto se skly se třemi dioptriemi. S Evou jsme měly vymyšleno, že budu mít minusové čočky, které dorovnají plusové dioptrie. První natáčecí den jsem ovšem zjistila, že se mi v čočkách motá hlava, takže jsem se rozhodla hrát jenom v dioptrických brýlích, což pro mě bylo velmi zajímavá zkušenost. Vše do půl metru přede mnou jsem měla zvětšené a vše, co bylo za touto hranicí, bylo rozmazané. Vlastně mi to ale pomohlo představit si, v jakém uzavřeném světě za svými brýlemi asi Hana žije,“ vysvětluje s tím, že ji na postavě fascinovalo, jak je neproniknutelná.

„A také to, jak nevíte, co se v ní odehrává. Je to skvěle napsaný vrstevnatý příběh, ve kterém není nic jednoznačné, a vy se můžete rozhodnout, na co dáte důraz,“ dodává.

Výrová kontra Kučerová

V televizi jsme Kláru Melíškovou v poslední době často vídali v nejrůznějších rolích, stačí jen vzpomenout na Zahradnictví, Čtvrtou hvězdu, Dabing Street, Zkázu Dejvického divadla nebo možná v nejvýraznější roli jako ráznou a aktivní vyšetřovatelku Marii Výrovou v příbězích Detektivů od Nejsvětější Trojice. Skoro ve všech, ale především v té poslední, šlo o značně odlišnou postavu od Hany Kučerové z Podezření. A která z těchto rolí jí byla bližší? „Víte, když mě postava chytne, je mi jedno, jestli je kladná, záporná nebo komplikovaná. Musí mě jen něčím oslovit. Obojí se mi hrálo skvěle. Obě ženy mi sedly a s radostí jsem jim propůjčila samu sebe,“ přiznává.

Manželka Tomáše Kluse Tamara: Díky dětem jsem zjistila, kým jsem

Během několika let vzniklo pět sérií z cyklu Detektivové od Nejsvětější Trojice, a to Případ pro exorcistu, Modré stíny, Pět mrtvých psů, Vodník a Živé terče. „Detektivní žánr miluju, takže jsem tehdy byla nesmírně šťastná za nabídku na roli vyšetřovatelky Výrové,“ vzpomíná. „Způsobil to vlastně Honza Hřebejk, který mě obsadil do první série Případ pro exorcistu. Tehdy ale ještě nikdo netušil, že vzniknou další série, protože autor předlohy Michal Sýkora psal své knihy průběžně. V jednom případě myslím dokonce vznikl dřív scénář, než napsal knížku,“ poznamenává herečka.

„Miluju Annii Girardot, když hrála vyšetřovatelku, mám ráda Columba, takže jsem z nich a mnoha dalších čerpala. Trošku jsem na ně při hraní myslela,“ přiznává herečka, která si před časem střihla v seriálu Zkáza Dejvického divadla dokonce samu sebe. „Někdy bylo natáčení kruté, vidět se v negativním světle a ještě takhle zveličeně… V divadle si ze sebe ale děláme často legraci, takže jsme na tento způsob otevřené komunikace o našich slabinách zvyklí. Nebyli jsme tedy nijak překvapení, když s tímto nápadem Mirek Krobot přišel. Naopak jsme byli nadšení, že tím diváky ještě víc vtáhneme k nám do divadla a že tak budou moci poznat, jak to u nás funguje, a pořádně načichnou divadelní atmosférou. Opravdu nemáme problém si ze sebe udělat legraci,“ uzavírá s úsměvem Klára, která v současné době dotáčí čtyřdílnou minisérii Volha, v níž si zahraje hospodskou Pekárkovou.

Čtyři Lvi pro Kláru

Klára Melíšková má na svém kontě už čtyři sošky Českého lva. Všechny za ztvárnění vedlejších rolí. „Jsem evidentně nejlepší herečka vedlejších rolí. Už i kolegové na můj účet v tomto smyslu vtipkují. Tak snad přijde i nějaká ta role hlavní,“ říká s úsměvem. Za jaké filmy ceny získala a co o nich prozradila v době jejich premiér?

Vlastníci (2019)
„Paní Roubíčková byla pěkně nesnesitelná paní, která s velkým důrazem vyžadovala, aby na schůzi vlastníků vše probíhalo podle pravidel, čímž všechny samozřejmě zdržovala. Natáčení bylo opravdu náročné. Seděli jsme šest dní zavření od rána do večera ve ztemnělé místnosti, protože schůze se odehrávala večer. Muselo se natočit devadesát stránek textu, který se doma nedal moc naučit, proto nám Jiří Havelka dovolil mít taháky pod stanovami a občas se do nich podívat. A hlavně jsme těch patnáct až dvacet stránek denně jeli pořád dokola, takže tímto způsobem se to vše dalo zvládnout. A také díky obrovskému klidu a laskavosti samotného režiséra.“

Jsem těhotná, překvapila Spearsová na instagramu. Chce se vyhýbat novinářům

Já, Olga Hepnarová (2016)
„Na roli matky Olgy Hepnarové mě shodou okolností oslovili asi půl roku poté, co jsem o ní viděla v televizi dokument. Koukala jsem na něj jako blázen, protože jsem do té doby vůbec netušila, že se něco takového stalo. Silně mě zasáhl. Scénář Olgy nakonec vznikal asi pět let a během té doby se hodně proměňoval. Během natáčení jsem jako herečka musela potlačovat svoje city vůči Olze, protože bych se k ní v reálu chovala úplně jinak. Její matka totiž evidentně neměla ten dar projevit jí city.“

Čtyři slunce (2012)
„Po prvním přečtení scénáře jsem měla dojem, že postava Evičky je taková ovce, která slepě poslouchá svého muže a nemá vlastní názor. Přála jsem si ji zlidštit. Najít důvody jejího konání. To hledání mě bavilo. Režisér Bohdan Sláma je velmi senzitivní člověk a pracuje intuitivně. Někdy lpí pedantsky na každém slově, někdy celou scénu předělá. Natáčení jsem jako celek ale vnímala jako harmonické.“

Mistři (2004)
„V Mistrech jsem hrála Zdenu. Když vidím ty kluky hokejistický, jak se po zápase radují nebo stojí v řadě a zpívají hymnu, pláču. Musím uznat, že je to strhující, napínavé a vzrušující sledovat hráče, jak se obírají o puk nebo merunu a snaží se je umístit do brány protivníka. V mužích tento sport probouzí národní cítění.“