Hutka zahrál mimo jiné autorské písně z kolekce Akvarely, která vznikla po patnáctileté tvůrčí pauze. Nemohl chybět ani výběr z lidové poezie, která už léta tvoří podstatnou část jeho repertoáru. Studnicí jeho inspirace je sbírka Františka Sušila „Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými“.

Minulý rok na sebe písničkář, který se od slavného vystoupení při demonstraci na Letenské pláni v roce 1989 zaměřoval spíše na komornější publikum, výrazně upozornil písní Udavač z Těšína. V ní si bere na mušku Jaromíra Nohavicu. „Kritik si notuje, na písních hoduje, sál zpívá chytlavý, radostný refrén. Poslouchám pozorně, už je mi odporně, odněkud slyším zpěv homérských Sirén,“ zpívá v ní mimo jiné Hutka. Spustil tím lavinu názorů, které se dotýkaly jak osoby Jarka Nohavici a vyrovnání se s komunistickou minulostí, tak i kvality jeho vlastních textů.

„On úspěch se nedělá zásluhou z minulosti. A myslím, že nikdo dnes nemá komerční úspěch díky tomu, že by v minulosti udával,“ píše na písničkářových internetových stránkách R. Pospíchal. Hutka argumentuje tím, že za jeho textem nestojí osobní závist, nýbrž touha upozornit na „třináctou komnatu“ člověka, který svou tvorbou a vystupováním ovlivňuje významnou část národa.

„Zpívat o svobodě a tajně spolupracovat s diktaturou a nevysvětlit to a neomluvit se, je mizerná věc,“ odpovídá Jaroslav Hutka, který se pod nátlakem STB v říjnu 1978 vystěhoval do Holandska.