„Práce s hlínou mě lákala, a když jsem zhruba před dvěma lety byla na návštěvě u přátel, měla jsem možnost si to vyzkoušet. Po měsíci už jsem chtěla vlastní hrnčířský kruh," popisuje svoje začátky Helena Rozehnalová, která do svého koníčku zapojila i své blízké.

„Tatínek je strojař, takže mu nedalo velkou práci vyrobit mi kruh, a partner mi zase postavil speciální pec, ve které se RAKU výrobky vypalují," vysvětluje rodačka ze Seloutek, pro kterou se stala výroba keramiky velkou vášní. Nakonec pro ni nadchla i svého partnera Karla.

„Točení kruhem pro mě byla arteterapie a věnovala jsem se tomu každou minutu. Když jsem objevila RAKU, tak jsem věděla, že to chci dělat. Teď s mým přítelem společně vyrábíme keramiku pod pseudonymem BaRAKUda," potvrzuje s úsměvem.

Vše, co umí, se naučili sami bez pomoci odborníků.

„Této technice se u nás věnuje jenom pár lidí, takže nemůžete počítat s tím, že vás to někdo naučí na kurzu. Ale mě baví sama si zjišťovat informace, i když není jednoduché se k nim dostat," říká Helena Rozehnalová.

Techniku RAKU vyvinul v šestnáctém století japonský výrobce střešních tašek Čodžira, když se snažil vytvořit keramiku vhodnou k čajovým obřadům. Každý RAKU výrobek vzniká spojením čtyř živlů, a to země, vody, ohně a vzduchu. Pokud jsou všechny živly spolu v harmonii, výrobek nepraskne.

„Slovo RAKU znamená radost z volnosti. K RAKU je nutné přistupovat jako k obrazu nebo symfonii. Podle zenových mistrů představuje nepolapitelnou, jemnou, ale intenzivní krásu. Zen-buddhisté věřili, že duch tvůrce je ztělesněn ve formě, a každý RAKU výrobek tak zrcadlí kus jeho autora," vysvětluje Helena Rozehnalová a dodává, že se jedná o časově náročnou techniku.

„Výrobek se musí dvakrát vypálit, a to nejdříve v elektrické peci a potom v přímém ohni ve speciální peci. Ještě rozžhavené výrobky, které mají teplotu přes tisíc stupňů, dáváme do pilin a potom je chladíme ve vodě. Nakonec zbývá vydrhnout výrobky pískem a je hotovo," popisuje techniku keramička ze Seloutek a dodává, že nejnáročnější částí celého procesu je právě chlazení, protože při něm nejvíce výrobků popraská.

Pod jejíma rukama vznikají vázy, mísy i sochy.

„Touto technikou se nedá tvořit funkční keramika, ale pouze výrobky na ozdobu. Nejvíc na odbyt jdou vázy," vysvětluje Helena Rozehnalová, která pracuje jako právnička. Keramika je pro ni koníčkem, kterým by se jednou ráda živila. „Chtěla bych dělat to, co mě baví. Ráda bych rozjela svoje vlastní podnikání, ale právničiny se také nechci úplně vzdát," přemýšlí Helena Rozehnalová.

Možnost pokochat se originálními výrobky budou moct všichni, kteří zavítají v sobotu 2. listopadu do obecního sálu v Seloutkách. Bude se tu konat prodejní výstava japonské keramiky spojená s výstavou o historii obce.

„Nebude chybět víno, koberečky, občerstvení, čaj a dobrá nálada," láká Helena Rozehnalová. Výstava začíná v deset hodin a potrvá do osmnácti hodin, od dvanácti hodin musí návštěvníci počítat s dvouhodinovou pauzou.