Nejspíš se o to nikdo v tak reprezentativní podobě už ani nepokusí. Kurátoři kvůli tomu na podzim najeli tisíce kilometrů po celé republice a o některá díla žáka Jana Štursy museli svést, i přes své dobré kontakty, doslova boj.

„Byl to třeba případ poválečného obrazu Niké, kterému se lehce nadzvedává lak a restaurátoři z Moravské galerie se dlouho radili, zda nám ho vůbec půjčí. Přivezli jsme ho do Prostějova až tři dny před začátkem výstavy,“ zmínila se kurátorka Kamila Husaříková, která s kolegy svážela malby po pouhých dvou až třech exemplářích.

„Ve větším množství to ani nebylo možné, protože pojistka na jeden převoz měla limit pěti milionů,“ naznačila, jakou tržní hodnotu Muzikovy práce dnes mají.

Lidé z prostějovského muzea navštívili kvůli výstavě, která má ambice navazovat na sérii exkluzivních vánočních expozic pořádaných s finanční podporou agentury TK Plus, řadu českých a moravských měst.

„Snad nejdál jsme byli v Alšově jihočeské galerii v Hluboké, ale absolvovali jsme i cestu do Liberce, Loun či Plzně. Pak samozřejmě Praha, Ostrava, Brno a Olomouc,“ vyjmenovala namátkou Kamila Husaříková.

„Muzikových děl je ve fondech galerií poměrně málo. Protože vám obrazy ze stálých expozic nikdo nesvěsí, nejlépe se nám získávaly z depozitářů. Ale musím říct, že bez osobních známostí a kreditu, který jsme si získali díky bezproblémové organizaci velkých vánočních výstav, bychom se k tak exkluzivním kouskům, jaké v Prostějově jsou, nedostali,“ upozornila kurátorka.

Výstava obrazů Františka Muziky potrvá sice až do neděle 25. ledna, ale v muzeu si už teď lámou hlavu, jak bez potíží zvládnout vracení pláten, z nichž nejrozměrnější dosahují výšky dospělého člověka. „Budeme muset sehnat klimatizované auto, které sami nemáme. Na převoz je totiž přesně předepsaná teplota i vlhkost vzduchu,“ vysvětlila Husaříková.

Průřez tvorbou…

Výstava obrazů Františka Muziky (1900-1974) předkládá návštěvníkům muzea ucelený průřez jeho malířskou tvorbou. Zachycuje jeho poměrně složitý autorský vývoj od doby studií na Akademii výtvarných umění, kdy se vyjadřoval v duchu magického realismu (například figurální Dvě sestry - 1922 a Krajina s lomem -1921).

V kolekci mají pak zastoupení díla z druhé poloviny dvacátých let (pozdní lyrický kubismus) a imaginativní malba následující dekády.

„Ve válečných letech se v Muzikově tvorbě setkáváme s manýristickým východiskem antropomorfizace neživé přírody, který se promítá třeba do rozpukaných balvanů vysněné podoby ženských těl a tváří,“ poznamenala kurátorka Kamila Husaříková.

Nejpozdnější z prací, které se do Prostějova podařilo dostat, jsou Medůzy (1973) zapůjčené z Hradce Králové a perličkou výstavy je mezi olejomalbami jediná tempera na papíře - Zátiší s hlavou v červené (1948).

Návštěvníci muzea mají přitom možnost shlédnout i dva stejné motivy vedle sebe. Je to mimo jiné případ Prosby (1943), jedné z Pardubic a druhé opět z Hradce Králové.

„Nutno podotknout, že František Muzika byl také významným grafikem a autorem scénických návrhů,“ doplnila kurátorka Husaříková.