Kliknutím zvětšíteV českých kinech je aktuálně k vidění film Na cestě. Snímek s výmluvným názvem natočil jako svůj debut iránský filmař Panah Panahí, syn slavného režiséra Jafara Panahího. Je to pozoruhodný počin, tím spíše, že jde o první celovečerní film mladého tvůrce. Není divu, že si ho loni vybrali i dramaturgové festivalu v Cannes, kde běžel v sekci Quinzaine des Réalisateurs (Čtrnáctka režisérů).
Zkraje jeho příběh vyhlíží jako nevinný rodinný výlet. Jeho hrdiny jsou lehce podmračený otec s nohou v sádře, syn - nešikovný šofér, mladší syn budící rozruch a matka, která se pokouší jako typický ženský katalyzátor všechny ty emoce zdárně vybalancovat. Zdání ovšem klame. Postupem času vychází díky drobným náznakům najevo, oč tu ve skutečnosti běží. A že to není cesta jako každá druhá. Tady se totiž utíká a nejvíc se trápí ten nejmladší.
Panahiův dojemný snímek je na debut obdivuhodně vyzrálým počinem. Režisér střídá klasickou roadmovie s tichým, ale naléhavým poselstvím o trápené zemi, v níž musí lidé urazit za svobodou dlouhé míle. Do komorního portrétu jedné rodiny dokázal Panahí vměstnat silné emoce, humor i věcnou tragiku. A největší obdiv budí malý Rayan Sarlak - nabízí jeden z nejlepších dětských výkonů, které byly za poslední roky na plátně k vidění.
Nabarvené ptáče
Krušný osud malého chlapce popsal ve své knize Nabarvené ptáče polský autor Jerzy Kosinski. A Václav Marhoul kvůli němu podstoupil víc než desetiletou bitvu o filmovou adaptaci. Jeho hrdina s tváří Petra Kotlára není zasazen do konkrétních časových ani fyzických kulis, i on ale prchá před lidským násilím a nenávistí k čemukoli, co je jiné.
Film s fantastickou černobílou kamerou Vladimíra Smutného a výkony Harveyho Keitela a Stellana Skarsgarda završil svou vítěznou pouť na festivalu v Benátkách, kde mu tleskalo vstoje početné publikum.
Běž chlapče, běž!
Strhující příběh o malém klukovi prchajícím před válkou natočil také Pepe Danquart. Jeho snímek Běž chlapče, běž! vypráví odyseu devítiletého židovského hošíka Srulika. Je rok 1942, Evropou cloumá válka a on se ocitne ve varšavském ghettu. Podaří se mu utéct a azyl najde v nedalekých lesích, kde se spolu s dalšími malými uprchlíky pokouší přežít do konce války. Spí ve větvích stromů, chrání se listím a loví ryby nebo malá zvířata, aby bylo co jíst. Sem tam se něco podaří šlohnout na nedalekých farmách.
Jeho příběh je až neuvěřitelný, přesto se skutečně stal. Popsal jej ve své knize Uri Orlev a ta poté zaujala filmaře. A malý Kamil Tkacz v titulní roli zase po právu diváky.
Animovaní uprchlíci
Také francouzský film Z Paříže do Paříže z roku 2017 vznikl podle literární předlohy. Režisér Christian Duguay se inspiroval příběhem Josepha Joffo, jenž shrnul osudy své vlastní rodiny z druhé světové války. Paříž je od jisté doby nebezpečným místem pro všechny Židy, a tak se rodina Joffových rozhodne odejít na venkov. Společná cesta by ale budila pozornost, a tak se na jih země vypraví nejprve jejich synové. Starší Henri a Albert, určitý čas po nich vyrazí na nejdobrodružnější výpravu mladší Maurice a Joseph.
Putovat válečnou zemí obsazenou Němci není snadné, zvlášť když hoši dostali přikázáno, že za žádných okolností nesmí prozradit, že jsou Židé…
A konečně – Přes hranici. Pozoruhodný animovaný snímek francouzské režisérky Florence Miailheové vznikl v české koprodukci s přispěním našich animátorů a má neobvyklou formu i obsah. Je jako první celovečerní animovaný snímek malovaný olejovými barvami na sklo.
Především je ale smutně aktuální - je věnovaný filmařčině babičce, která v roce 1905 prchala z Oděsy před pogromy. Autorka podobně jako tvůrci Nabarveného ptáčete neusazuje své malé hrdiny do přesných kulis. Jejich příběh se mohl stát kdekoliv východním směrem, pogromy tu byly (a bohužel jsou) častou realitou.
Sourozenci Kyona a Adriel pocházejí z vesničky Novi Varna, opakované ataky od sousedů i vojáků je však přimějí k odchodu za hranice. Vyrážejí společně s mámou a tátou, vlivem nešťastných okolností ale zůstanou na cestě sami. Nejprve ve vlaku, poté ve městě a nakonec i v lese, v nehostinné krajině. Jako jiní malí hrdinové na plátně si občas zoufají, ale neopouští je naděje, hravost a chuť se radovat i v mezní situaci.
„Chtěli jsme vyprávět příběh, který zachytí začátek dvacátého století a zároveň jej dá do určitého vztahu se začátkem století jednadvacátého,“ přiblížila režisérka svůj záměr při pražské premiéře. Stěží asi tušila, že mu za pár měsíců dají další kontext události na Ukrajině (jejíž vesnická zátiší mimochodem snímek místy připomíná).
25
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
