„Přichystáme reprezentativní výstavu se speciální instalací. Díla Lenky Civade budou ve třech hlavních sálech k vidění do 3. června,“ potvrdil ředitel Muzea Prostějovska Miroslav Chytil. Kde čerpala autorka inspiraci, a na co se v Prostějově těší? Lenka Civade poskytla Prostějovskému deníku rozhovor.
Jak bude vaše výstava vypadat?
V Avignonu nyní vystavuji třicet obrazů, z nichž většinu přivezu do Prostějova. Zdejší výstava bude však o něco obsáhlejší než ta francouzská. Jednu část chci věnovat akvarelům z Provence a Maroka, druhou část pak mému oblíbenému tématu, což jsou akty žen. Ztvárňuji je různými technikami, hlavně grafickými.
Co pro vás malování znamená?
Pro mě je nesmírně důležitá kresba. Říká se, že v jednoduchosti je síla, a podle mého názoru to potvrzuje právě kresba. Obsahuje v sobě spontánnost a dokáže zachytit jindy nezachytitelné. Jedním gestem, jednou čarou se dá vytvořit celý svět. A v tom se hodně podobá právě tanci.
Takže proto název Tanči svůj život?
Práce s živým modelem a tancem pro mě představuje několikaletou zkušenost. Od loňského roku se pak tato zkušenost přetváří ve skutečnou součinnost s tanečním světem. Minulý rok jsem spolupracovala s Konzervatoří muzických umění v Avignonu. Měla jsem tam výstavu a konzervatoř si jednu z mých kreseb vzala jako základ pro své plakáty, brožury a ostatní prezentační materiály pro letošní sezonu. Díky tomu mi pak Opera nabídla výstavu v jejich prostorách.
Jak probíhala spolupráce s Operou?
Po několik měsíců jsem se účastnila zkoušek, generálek a představení Baletu Opery Avignon, kde jsem skicovala a kreslila. Výsledkem je právě výstava Dansa ta vie – Tanči svůj život. Mimo to Avignon letos uvede nové představení, a to balet Romeo a Julie, kde bude na plakátu jeden z mých pastelů nebo kresba, ještě nevím.
Plánujete s avignonskou Operou ještě další projekty?
Ano, právě tato první spolupráce by měla vyústit v další. Příští rok se mám do prostor Opery vrátit s novou výstavou, jejímž tématem bude opět tanec, pohyb a balet.
Těšíte se do Prostějova?
Do rodného města se těším, ale mám i určitou trému. Prostějov mě vždycky krásně uvítal a dal mi už několikrát příležitost vystavovat mé práce, jak v kavárně Národního domu, tak na zámku na Perštýnském náměstí. Ale Muzeum Prostějovska je něco jako výzva. Krásné, velké sály, výborné podmínky pro vystavování, kvalitní osvětlení, klimatizace… Teď je na mně, abych tyto prostory uchopila a dala jim život. Jedu městu představit svou práci a vím, že publikum v Prostějově je náročné, takže proto mám trochu trému. Nerada bych zklamala.
Máte k Prostějovu vztah jako k rodnému městu?
K Prostějovu budu mít vždycky zvláštní vztah. Ráda v této souvislosti používám výraz „rodná hrouda“. Domov je tam, kde se cítím dobře, kde žiji s rodinou a dětmi, kde pracuji a kde jsem si to vybrala. Domovů lze mít vlastně několik a jejich adresy se mohou měnit, ale rodná hrouda je jenom jedna. (ham)