„Často jsem kolem vrahovického kostela jen projížděl. Na podzim loňského roku jsem se zúčastnil pohřbu syna našeho vzdáleného příbuzného z manželčiny strany, pana docenta Františka Kopečného. Po pohřbu mne oslovil pan farář s ideou napsat publikaci o farním kostele. S vděčností jsem tuto nabídku přijal," popsal začátky práce na své nové knize Karel Kavička, který má na svém kontě již dvanáct podobných publikací.

V nich se věnuje církevním památkám v Prostějově, Olomouci, Kroměříži, Dubu na Moravě, Křtinách či Mariánskému sloupu v Praze.

Nová publikace přibližuje nejen historii vrahovického kostela, jeho stavební vývoj, architekturu, ale také historii obce. Obsahuje popis všech uměleckých památek na jejím území.

„Na začátku publikace vždy zařazuji informace o světci, kterému je kostel zasvěcen. Pak se věnuji historii kostela i sídla, ve které se svatyně nachází. Kostel je dominantou každé obce a je úzce spojen s její historií. Lidé se stále více zajímají o historii míst, kde se narodili, chtějí poznat své kořeny. A to je dobře," míní historik a dodává, že právě shromažďování informací je při práci na publikaci nejobtížnější.

„Bohužel až devadesát pět procent písemných památek bylo v průběhu našich dějin zničeno. Proto sestavit dějiny konkrétní obce je při nedostatku hodnověrných zpráv dost obtížné. Relevantních informací je málo. Autor si musí všímat také historie všech okolních obcí. Když například zjistí, že v sousední obci Kralice na Hané řádila cholera, je pravděpodobné, že zasáhla i okolní sídla. Tak postupně autor získává, třídí a zpracovává informace a skládá je jako mozaiku. S určitou mírou intuice pak vytváří obraz o místních dějinách" vysvětlil Karel Kavička.

Pátrání

„Práce autora se někdy podobá detektivní činnosti. Zamýšlel jsem například umístit na titulní stranu publikace výřez oltářního obrazu Umučení svatého Bartoloměje. Svatý Bartoloměj byl odsouzen ke krutému trestu, tzv. perskému způsobu smrti, kdy mu byla zaživa stažena kůže z těla. Když jsme v únoru 2015 fotografovali interiéry, záběry oltářního obrazu byly hodně tmavé, což znemožňovalo můj záměr umístit ho na titulní straně. V zápisech ve farním archivu jsem zjistil, že autor oltářního obrazu, malíř Antonín Berger, použil v roce 1837 jako předlohu oltářní obraz od vídeňského malíře Franze Kanczika, který je v kostele sv. Bartoloměje v Napajedlích. Tak jsem se vypravil do Napajedel," uvedl historik a spisovatel.

Na místě jsem porovnáním obou obrazů zjistil, že vrahovický obraz je skutečně volnou kopií obrazu z Napajedel.

„Dalším studiem zápisů o opravách vrahovického kostela jsem se dozvěděl, že v roce 1893 byl oltářní obraz restaurován. Restaurování prováděl řezbář a malíř Gustav Přeček mladší z Olomouce. Natřel obraz makovým olejem, čímž ho celý ztmavil. Přemalbou také potlačil anatomii těla mučedníka a jeho obnažené tělo přikryl rouchem," vysvětlil nevhodné zásahy Karel Kavička.

Od té doby uplynulo už 122 let.

„Věřím, že při budoucím restaurování oltářního obrazu bude sejmuta přemalba z roku 1893, a obraz zase zazáří v plné kráse. Porovnání obou obrazů je v barevné příloze publikace," dodal Karel Kavička, který se při svém pátrání věnoval i studiu nejstarší písemné zmínky o Vrahovicích. Ta pochází z roku 1337.

„V CDM (Codex Diplomaticus Moraviae) jsem zjistil, že zmíněná listina je uložena v třeboňském archivu. Obsahuje záznam o prodeji majetku ve Vranovicích. V listině je uvedeno jméno Mikuláše z Vrahovic. Požádal jsem vedení archivu o zhotovení fotokopie této pro Vrahovice významné listiny a svolení k jejímu publikování. Tak mohla být poprvé v historii tato listina publikována. A toho si cením," usmál se historik, kterému práce na publikaci zabrala deset měsíců.

„Svoji práci nepovažuji za vědecké dílo. Chci lidem přiblížit historii kostela a místa, kde se narodili. A napomoci tak k upevnění jejich pouta k rodné obci a farnosti," uzavřel Karel Kavička.