„Oba tisky jsme vydali v minulém roce v počtu dvou set exemplářů. Zaplatilo je město,“ zmínil se předseda klubu Josef Dolívka, který se postaral o redakční i grafickou úpravu. Za zmínku přitom stojí, že k loňskému sedmdesátému výročí úmrtí Jano Köhlera uspořádal také výstavu v Duze. Lidé tu měli možnost vidět jeho portrétní olejomalby, vitráže, návrhy sgrafit a užité artefakty včetně dvou závěsných lamp.

„Köhler před tím v Prostějově nikdy samostatně nevystavoval. Vytvořil tu přitom litografii Cyrila a Metoděje, která se později dostala na československé známky, a spojení s městem navázal už po studiích, v sedmadvaceti letech, když dostal od Zastavárny a záložny v Prostějově svou první velkou zakázku na výzdobu zámku pánů z Pernštejna,“ odkazuje Dolívka na pasáže v biografii z pera manželky vnuka Jano Köhlera Jany Köhlerové.

Autorem textu o Vojtěchu Chytilovi je Jiří Vévoda, který s Klubem přátel výtvarného umění spolupracoval již například na menší monografii Joža Uprka na Hané. Malíř Chytil se narodil na konci devatenáctého století v Kandii poblíž Laškova. Pocházel z rodiny chudého krejčího a díky nezištným mecenášům, manželům Svozilovým z Litovle, se v mládí zdokonalil natolik, že nastoupil na Akademii do Prahy.

„K jeho spolužákům patřil Josef Šíma, Vlastimil Rada a další, později významní malíři,“ píše Jiří Vévoda.

Zajímavá je jeho citace z dopisu Vojtěcha Chytila rodičům, v němž popisuje svou dobrodružnou cestu z ruského válečného zajetí do Číny, kde mohl, tentokrát díky podpoře krajana, opět začít malovat. A exotické prostředí jej velmi inspirovalo.

„V Pekingu vytvořil za dva měsíce na padesát olejů, akvarelů a pastelů. Maloval zejména podobizny a krajiny. Číňanům, kteří tehdy neznali moderní mnohobarevné malířství, se Chytilovy obrazy velmi líbily,“ popisuje Vévoda s tím, že mu zdejší vláda dokonce nabídla vedení oddělení západního umění na Národní výtvarné akademii a jmenovala jej honorárním profesorem na pekingském univerzitním oddělení krásných umění. Pro čínský establishment pracoval ve dvacátých letech také jako poradce.

Malíř si při návratu domů přivezl bohatou sbírku tibetského, japonského a čínského umění. Po jeho smrti ji rodina odkázala Národní galerii v Praze.

„V pozůstalosti, která přišla do Národní galerie v roce 1982, se nenašlo nic z Chytilovy vlastní malířské tvorby. Jeho dílo bychom u nás jen těžko hledali, zůstalo rozeseto daleko za hranicemi naší země, v Číně, Japonsku, Anglii a jinde,“ líčí zajímavý osud rodáka z Kandie bibliografie přátel výtvarného umění. (das)