Předseda HK Jestřábi Prostějov Zdeněk Zabloudil po zpackané a velmi nákladné sezoně nevylučuje, že by první mužstvo mohlo přejít pod nového majitele. „Do dnešního dne za námi ale nikdo nepřišel,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Prostějovský týden.

Uplynulá sezona nebyla z hlediska prostějovského hokeje vůbec vydařená. Jak ji hodnotíte vy?

Sezona se celkově nepovedla, stála nás hodně úsilí a hodně peněz. Ze začátku jsme opravdu měli úmysl postoupit do první ligy. V případě postupu byl domluvený sponzor. Dále byli domluveni partneři, kteří byli v případě umístění do třetího místa ochotni se na chodu A týmu podílet. Tohle se pochopitelně nepovedlo, i když jsme pro to dělali ke konci kalendářního roku veškeré možné kroky – změna trenérů, výměna hráčů, prostě všechno možné.

Hodně se spekulovalo o tom, že klub ještě dluží hráčům i trenérům peníze. Jaká je nyní situace v tomto ohledu?

Teď je v klubu situace skutečně taková, že se musí doplatit některé závazky hráčům a trenérům. To bych chtěl mít celé splacené do konce března. Potom si uděláme analýzu a rozhodneme, jakým způsobem dál pokračovat.

Vy osobně budete chtít pokračovat jako šéf prostějovského hokeje?

Podívejte se, peněz je málo. Město Prostějov podporuje mládežnický hokej. Za to jsme hodně vděční. Ale jenom do mládeže potřebujeme na činnost ještě další milion. Pokud by byl vážný zájemce, který by pro A mužstvo sehnal peníze, tak se tomu vůbec nebráníme a může s námi jednat.

V bulvárním Prostějovském večerníku se objevila informace, že by klub chtěl převzít Michal Tomiga. Co je na tom pravdy?

To, co se teď objevilo v novinách, považuji za hodně nestandardní. Že se někdo snaží oslovovat klub přes noviny. Kdybych chtěl něco kupovat, tak nepůjdu napřed do novin a až potom za majitelem. Standardní by bylo, kdyby přišel někdo přímo za námi.

Takže vás přímo nikdo neoslovil?

Já se s panem Tomigou bavil na toto téma jednou, ale chtěl jsem jednat i s jeho sponzory nebo potenciálním budoucím majitelem, což mi nebylo umožněno. My jsme otevření a pokud se objeví někdo, kdo má větší ambice, větší možnosti a bude chtít dělat hokej, tak se vůbec nebráníme buďto spolupráci, nebo tomu, že by A tým odkoupil. Pokud by měl kdokoli jiný zájem, může si udělat svůj klub, tomu se taky vůbec nebráníme. Může si nakoupit ledy, zajistit kabiny a může začít bez nás, ani za námi nemusí chodit. Když zjistíme, že to dělá líp, tak sami odejdeme.

Předpokládám, že se do poměrně nákladného hokejového byznysu ani nikdo moc nežene.

Když se podívám na první a druhé ligy, tak ve většině klubů kryje rozpočet z větší části město. My jsme to dělali bez podpory města, možná jsme o ni chtěli zažádat, ale zatím k tomu nebyly výsledky. Sponzoři se shání velice těžko a navíc tady v Prostějově, který je sportovním městem a kde jsou některé sporty preferovány před námi. Silného sponzora zde těžko získáte. Sháníme větší část peněz mimo region, což je složitější. Ale znovu opakuji, pokud se najde sponzor nebo budoucí majitel, který má zájem o hokej a bude seriózní, tak se tomu nebráním. Do dnešního dne za námi ale nikdo nepřišel.

Když se vrátíme k ledu, měli jste minimálně podle jmen velmi silný mužstvo. Proč to nešlo?

Podle jmen bylo opravdu silné. Ale my jsme ho poskládali jenom podle jmen, ale ne podle výkonnosti. Jména vám nezaručí to, že budete úspěšní. Ten konec už byl špatný. Když si vzpomenu na ty zápasy, tak jsem si říkal, že to je ztráta času i peněz. Zkrátka chyby se udělaly a my se z toho musíme ponaučit. Pro příští sezonu musíme nastavit jiné podmínky.

Už je necelých čtrnáct dnů od konce sezony, jaké jste prožíval její závěr? Byl jste zklamaný, naštvaný?

Zklamaný z uplynulé sezony jsem ještě dnes, ale tak to ve sportu chodí. Musíme se s tím vyrovnat a toho špatného se pro příště vyvarovat.

Vnímáte to tak, že i vy osobně jste udělal nějakou chybu?

Díky nachystaným sponzorům tady byl velký tlak, aby se postoupilo do první ligy. Veškerá kompetence se dala trenérům a na začátku sezony si nikdo nemyslel, že by se mohlo prohrávat. Kdyby se vyhrávalo, tak by každý řekl, že jsme poskládali super mančaft. Hlavní chybou bylo, že hráči, kteří to měli táhnout, tak tým netáhli. Myslím si, že byli už trošku za zenitem.

Když jsem se bavil s hráči, tak říkali, že těch změn bylo v sezoně až přespříliš. Nebyla ta první vlna hráčských výměn trochu unáhlená?

Možná ten začátek byl trošku unáhlený. Ale zase na druhou stranu byl u některých hráčů velký problém s životosprávou. My jsme začínali sezonu, kdy se opravdu řeklo, že chceme postoupit do první ligy, držet se na špici a hned od začátku tam byly takovéto problémy. Měli dobré platy, dobré podmínky, ale pokud tohle nedokázali dodržovat, tak bylo lepší se s nimi rozloučit.

Dalo by se říct, že co posily, to další velká jména. Ale ani to nepomáhalo.

Přišly posily, které byly z první ligy z Olomouce, z Havířova a sháněli se tací hráči, kteří již spolu v minulosti hrávali. Chtěli jsme postupovat opatrně, aby ta velká výměna neměla na tým zase takový dopad. Ale já si pořád myslím, že v naší hře nebyla vůbec žádná bojovnost. Hráči jakoby si řekli, že to není moje starost, ať si to vybojuje někdo jiný, já jsem tady na góly.

Za trenéra Becka pak přišel vcelku podařený listopad, kdy se konečně dařilo alespoň bodovat. Myslel jste si tehdy, že se to konečně zlomí a nastartuje?

Ta naše vítězství byla taková upachtěná, body se sice udělaly, ale nebylo to takové, jaké by mělo být. Čekali jsme na prosinec, že uděláme další změny, měli jsme domluvené hráče a tehdy jsem si myslel, že se to celé zlomí. Že když přijde Piecha, Brynecký, Smejkal, silný trenérský tandem, že to půjde nahoru. Ale nešlo. A to bylo pro mě úplně největší zklamání.

Pamatuji si, že po jednom zápase jste přišel do trenérské šatny a nadhodil jste možnost dohrání soutěže s juniory. Bylo to tehdy na pořadu dne?

V půli ledna už jsem chtěl, abychom soutěž dohráli s juniory. Protože jsem viděl, že toto mužstvo není schopno vybojovat postup do play-off. Trenéři ale pořád věřili, že se to zlomí a že to půjde. Opak si vůbec nepřipouštěli. Kdyby se do play-off nějakým zázrakem postoupilo, tak bychom stejně vypadli v prvním kole jako teď Břeclav, která byla podobně složená jako my. Kvalita té špičky byla úplně někde jinde.

Během sezony se mluvilo i o tom, že by prostějovský klub mohl začít fungovat jako jakási farma Olomouce. Posunula se tato myšlenka někam?

To ne. Jednalo se o to, aby byla spolupráce v mládeži, která by byla ku prospěchu obou klubů a potažmo celému mládežnickému hokeji v našem regionu.

Jak vidíte budoucnost prostějovského hokeje?

Já si myslím, že šikovná mládež tu je. Mezi těmi kluky jsou hodně šikovní jedinci. Chceme, aby tady hrálo více Prostějováků a jinými hráči to jen doplňovat. K tomu se musí vybrat vhodní trenéři a začít mužstvo pořádně budovat od základů. Takhle se tady nebudovalo, brali se hotoví hráči, protože se chtělo postoupit. Teď už vidím, že jsme měli dva tři roky dobudovávat a až potom se zamýšlet nad tím, jestli by se nedalo jít výš.