Kliknutím zvětšíteNa úvod jednoduchá otázka. Jak zatím hodnotíte výkony české dvacítky?
Asi jako každý, kdo to sleduje. Výkony jednotlivých hráčů jsou opravdu neskutečné a odpovídají tomu i výsledky, kterých tým prozatím dosáhl.
Očekával jste vy osobně takový posun vpřed oproti posledním letům? Přece jen, drobné indicie v postupném zlepšování tady byly…
Přiznám se, že nečekal. A myslím si, že jsem rozhodně nebyl sám. Podobné indicie totiž často byly i v minulých letech a nakonec se nenaplnily.
A čím si myslíte, že je to dáno?
Nevím. V každém případě je to ale dáno něčím, co nelze zpochybnit. A to kvalitou všech jednotlivých hráčů. Na obrazovce navíc vidím skvělou partu, jejíž členové se navzájem podporují a každý bez řečí přijímá roli, kterou má v zápase vykonávat, bere ji za svou a snaží se v ní podat maximální možný výkon. To je základním stavebním kamenem celkového výsledku. Chtěl bych také zmínit i na první pohled neviditelný přínos každého člena realizačního týmu. Ať už masérů, kustodů, ale hlavně trenérů. Radim Rulík dokázal na dvacítkách získat zlato, byť jen jako asistent. Vidět je také velice kvalitní teoretická příprava.
Říkáte, že je to hlavně o týmu. Je mezi všemi těmi hráči ale někdo, kdo na vás osobně udělal největší dojem? Někdo, od koho jste to třeba ani neočekával?
Určitě bych z toho týmu nechtěl nikoho vyzvedávat, ale ani podceňovat. Samozřejmě, základ každého úspěchu tvoří gólman a Suchoš to prozatím potvrzuje. Neméně důležité je ale i to, že všechny pětky hrají ve vzájemném souladu a velice vyrovnaně, zkrátka že se v mužstvu může spolehnout každý na každého.
Poslední medaile české dvacítky už je poměrně stará. Konkrétně se jedná o bronz z roku 2005. V té době jste byl u toho v roli asistenta Aloise Hadamczika. Tehdy jste měli k dispozici hráče jako jsou Roman Polák, Roman Červenka, Petr Vrána, David Krejčí či Rostislav Olesz. Myslíte si, že některé z hráčů dnešního týmu může potkat podobná kariéra, jako někoho z nich?
V každém případě. Bude ale hodně záležet na nich samotných. Předpoklady, talent, ale i pracovitost v každém z nich je. Jinak by v tom týmu ani být nemohli. Myslím si, že mají všichni před sebou velikou budoucnost.
Je podle vás tento tým v něčem srovnatelný s tím vaším tehdejším?
Těžko říci. Když se totiž podívám na některé z těch zápasů z roku 2005, uvědomím si, že se jedná o sport se stejným názvem a plus minus i stejnými pravidly. Tady to ale končí. Průběh na ledě je totiž úplně jiný. Třeba zapojení obránců se vůbec nedá srovnávat. Co se ale nemění, je to už několikrát opakované slovo tým. To je pro Čechy naprosto klíčové. Díky němu dokázali v kolektivním sportu uhrát už nejeden skvělý výsledek. A teď nemám na mysli pouze hokej.
Bylo pro vás tehdy vůbec představitelné, že bude muset český juniorský tým čekat na další medaili tak strašně dlouho?
Absolutně ne. Velká očekávání byla totiž i od ročníků 1986, 1987 i 1988. A byla samozřejmě i léta, kdy se přes čtvrtfinále prošlo a bylo to znovu velice blízko. Ale znáte to. Je to stále jen sport a ne vždycky to vyjde.
Cenil jste si vašeho úspěchu s každým dalším rokem bez medaile o to více?
Takto jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Stejně by to totiž mohl v té době někdo hodnotit tou optikou, že se předtím vyhrály dva tituly v řadě a jeden bronz tak vlastně nic neznamená.
Myslíte si, že se letos jedná jen o takový záchvěv, anebo se v českém hokeji skutečně něco zlomilo a dalo do pohybu?
To nevím. A nemluvil bych tak úplně o zlomu. Vždyť i za těch osmnáct let se několikrát do toho semifinále postoupilo. Je to hodně o výběru hráčů a dlouhodobé práci s nimi. Řeknu tak jen jedno. Věřím, nebo spíše chci věřit tomu, že letošní scénář nebude do budoucna ničím výjimečný a výsledků tohoto typu se dočkáme i na následujících akcích. A to nejen u dvacítky, ale i u všech ostatních českých výběrů.
Faktem ale je, že velká část hráčů současného Rulíkova výběru nehraje v České republice, ale v zahraničí. Myslíte si, že je možné, aby se časem mohlo zapojit i více zástupců českých mládežnických soutěží?
Velice záleží na tom, jak české soutěže budou do budoucna vypadat. A to si asi nikdo z nás netroufne předpovídat.
První pokusy o zlepšení už přišly. Začalo se zúžením juniorské extraligy z dvaceti na čtrnáct celků…
Nějaké pokusy tady máme téměř každý rok. A všechny se samozřejmě dělají s vírou, že to povede ke zlepšení. Chci věřit tomu, že žádný model nebyl sestrojen k tomu, aby náš hokej zhoršil. Co se pak týče toho zúžení, je to podle mě určitě dobrá cesta. V každém případě je zvyšování konkurenčního prostředí důležitou součástí každého sportu, protože každého jednotlivce nutí stále zvyšovat svou výkonnost a kvalitu.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
