„Hodně mi to pomohlo,“ říká v 31letý zadák. Když námluvy o další smlouvě v Dukle zhatila koronavirová krize, rozhodl se využít nabídky prostějovských Jestřábů.

Co pro Prostějov rozhodlo?
Zaujalo mě férové a rychlé jednání s Jirkou Vykoukalem, ale taky to, že nemusím jezdit tak daleko do Jihlavy. Za přítelkyní jsem dojížděl dvakrát třikrát do týdne, což bylo celkem náročné. Takže asi tyto dva faktory. Taky se mi líbilo, co říkal Jirka Vykoukal ohledně toho, jaký chce po charakterové stránce poskládat tým. Otázka je, jestli to bude fungovat, to je další věc.

Věříte, že bude?
Doufám, že ano. Od toho tam budeme my starší, musíme jít příkladem. Nějak to budeme muset dát dohromady. Každopádně se mi to líbilo a uvidíme, jak to bude vypadat.

Sám jste naznačil, že budete patřit mezi ty nejzkušenější. Jak se na tu roli těšíte?
Nějak nad tím takhle nepřemýšlím. Myslím si, že všichni musíme makat na sto procent, my staří možná i víc, protože v tomhle věku už je to potřeba (usmívá se). Bude důležité, aby mladí viděli, že i my staří makáme, musíme pro ně být vzorem. Každopádně se té role nijak nebojím.

Jak dlouho jste byl s vedením Jestřábů v kontaktu?
Už před minulou sezonu, kdy jsem nakonec odešel do Jihlavy, jsme spolu jednali. Nakonec to ale nějak nedopadlo. Po uplynulé sezoně se mě Jirka Vykoukal zase zeptal, jestli bych měl zájem v Prostějově hrát, a pak jsme se během dvou týdnů domluvili. Jednání nebyla nijak složitá, naopak rychlá a férová, všechno v pohodě.

V minulosti jste za Prostějov už hrál, dopomohlo i to vašemu rozhodování?
Ne, to nebyl faktor. V tomto ohledu mi bylo jedno, jestli jdu do týmu, který znám, nebo do týmu, v němž budu muset poznat nové lidi a prostředí. Už mám něco za sebou a z tohoto už nijak nervózní nejsem. Člověk prostě přijde, pozná nové lidi a je to.

Mohl jste zůstat v Jihlavě?
Ta možnost byla, trenéři mě chtěli. S panem Ščerbanem (jednatel Dukly Jihlava, pozn. red.) jsme byli předběžně domluveni na nějakých podmínkách, ale vlivem koronaviru mi je nakonec nemohl dát. Takže z toho potom sešlo.

V Olomouci jsem měl syndrom vyhoření

Jak minulou sezonu v dresu Dukly vlastně hodnotíte?
Co se týká týmové hlediska, je škoda, že ta sezona skončila předčasně. Mohli jsme ji ještě zachránit. Z hlediska osobního si myslím, že mi to angažmá hodně pomohlo. Když jsem odcházel z Olomouce, měl jsem takový syndrom vyhoření, v Jihlavě mě to ale zase nakoplo.

V Olomouci jste odehrál deset sezon, zažil jste tam spoustu hezkých chvil. Vaše angažmá tam ale skončilo trochu smolně 13. ledna 2019 zápasem proti Plzni, kdy jste neuhlídal kanonýra Milana Gulaše, který potom skóroval. Další minuty už jste potom za Moru nepřidal.
Samozřejmě mě to mrzí, ale dopadlo to tak, jak to dopadlo. Ten moment byl taková poslední kapka. Šel jsem potom za trenéry a řekl jim, že mám syndrom vyhoření. Těžko se mi stávalo, na tréninku jsem měl tlak na hrudníku. Po domluvě s nimi jsme se dohodli tak, že mě uvolní do Havířova, kde sezonu dohraju. V klubu mi vyšli vstříc, nešlo tam o nic špatného.

Zkrátka jste po těch letech v Olomouci potřeboval změnu?
Přesně tak. Už sezony předtím jsem to cítil, vždycky to ale nějak nedopadlo. V podstatě mě ani uvolnit nemohli, protože bylo vždycky hodně zraněných, takže potřebovali mít někoho v záloze. Tohle všechno chápu, bohužel to dopadlo tím syndromem vyhoření. Že by se mi ale v Olomouci přihodilo něco špatného, to ne.

Teď už jste ale dál a těšíte se na nové výzvy. Co už jste v Prostějově stihl?
Sešli jsme se na týden společného trénování, byl takový poznávací. S klukama v šatně jsme se stihli dobře poznat už za ten týden. Šlo cítit, že v komunikaci a kamarádství v kabině žádný problém není. S trenérem jsme se zatím stihli jen tak seznámili, s přibývajícím časem to ale asi bude těžší a těžší.

Jak to myslíte?
Mám na mysli tréninky. Ten první týden byl takový seznamovací, kdo jak na tom je, jestli něco děláme a tak dále. Pak na ledě nám podle mě naloží (usmívá se). Uvidíme.

Jenom jména to nikdy nevyhrají

Zmínil jste pohodou kabinu. Vy jste v ní našel i pár známých tváří, že?
Kluci se tak vesměs mezi sebou už znali. Já jsem se znal s Drckem (Tomáš Drtil, pozn. red.), Rendou Pieglem, znám taky Radka Meidla, který dělá nově kustoda, taky jeho bráchu Vaška, který začal dělat marketing. S ostatními jsem se znal tak od vidění, ale všichni jsou v pohodě. Seznámení bylo rychlé a bezproblémové.

Jaký je plán pro následující dny a týdny?
Od 13. července budeme ještě týden společně trénovat na suchu, ten další týden už půjdeme na led. Takže od 13. budeme všichni pohromadě.

Tvořící se soupiska týmu se vám zatím líbí?
Když se na ni podívám, myslím si, že jsou na ní pořád produktivní kluci. Zůstal Žalča (Lukáš Žálčík, pozn. red.), Kauly (Martin Kaut, pozn. red.), Mráza (Petr Mrázek, pozn. red.), se kterým jsem taky hrál chvíli v Olmíku, nebo další kluci, kteří s ním přišli ze Znojma. Bude ale všechno záležet na tom, jak se sehrajeme a budeme poctiví. Budeme to do sebe muset hned ze začátku. Myslím si ale, že jenom jména to nikdy nevyhrají. Když tým nešlape a není poctivý, jsou jména k ničemu.

Sám víte, o čem mluvíte. V roce 2014 jste byl součástí olomouckého týmu „bezejmenných“, který nakonec tvrdou lopotou vydoloval extraligu.
Tam to do týmu vštípil trenér Petr Fiala, který si to mužstvo piplal dlouho. Potom se to povedlo tak, jak se to povedlo. Tým byl sehraný a na tom závisí asi fakt nejvíc.