Ti dospělí si tak v sobotu zahráli, alespoň amatérsky. Mezi nimi byl i ostřílený obránce Pavel Kumstát. Ten zhruba před třemi lety skončil s aktivní hokejovou kariérou a teď se na led vrátil, a to jako amatérský obránce i jako trenér.

„Samozřejmě tam rozhodování bylo, protože mě to stojí spoustu času, ale taky pohody, financí, ale měli jsme k tomu důvod, který všichni znají,“ popisoval své pohnutky Pavel Kumstát.

Návrat v dresu Prostějova na prostějovský led. Jak jste si to užil?

Abych řekl pravdu, tak jsem ve výstroji po třech letech a hrát jsem vůbec nechodil. Jen teď jak chodím trénovat kluky, tak chodím volně na led. Jinak jsem hokej hrál poprvé v pátek, kdy jsme hráli rodiče proti dětem a teď. Hráli jsme na tři pětky a jsme zavařený. (smích)

Jaké to vlastně je trénovat děti?

Kolem hokeje se tady děje, to co se děje a prostě kdybychom neměli důvod do toho jít, tak bychom do toho nešli. Máme tam svoje děti, protože každý chce pro své dítě to nejlepší, a to tady nebylo. Snažíme se to dělat nejlíp, jak můžeme.

Takže nebylo nějaké dlouhé rozhodování, jestli do toho jít nebo ne?

Samozřejmě tam rozhodování bylo, protože mě to stojí spoustu času, ale taky pohody, financí, ale měli jsme k tomu důvod, který všichni znají, teda až na pár lidí. Teď se řeší, co dál.

Na to se chci právě zeptat, jak to bude s klubem SK Prostějov 1913 dál? Plánujete nějakou soutěž?

My v květnu chceme přihlásit soutěže, a to bez ohledu na to, jak to dopadne s druhým klubem. My zatím nevidíme důvod, proč bychom se měli vracet, když nám nejsou schopni nastínit nějakou dohodu, financování. Nechceme se vracet do klubu, kde to smrdí problémy. S novým vedení se ukázalo ještě více, jak to tam vlastně fungovalo. Jsme čistý klub, který je založen na transparentnosti a fungování nás rodičů, kteří mají svá zaměstnání a děláme to jen pro děti, takže nemáme důvod jít někam, kde to záleží jen na dotační rovině.

Jaká je vlastně vaše konkrétní role v novém klubu?

Chodím jako trenér na led a organizuji tréninky. Organizoval jsem i trenéry, tak aby byl na ledě dostatek trenérů. V podstatě nás pět, co jsme ve vedení, jsme si funkce nerozdělovali nějak detailně. Každý týden se scházíme a řešíme, co a jak. Já jsem měl ještě navíc řešení zápasů a turnajů, protože děti musely být na rok odregistrováni, takže nesměly hrát soutěžní zápasy. Sháněl jsem tak přátelské zápasy. Naštěstí máme spoustu kamarádu, takže jsme zápasů sehráli dost. Rodiče nám věřili a obětovali jednu sezonu. Jsem rád, že máme jejich podporu.

Z veselejšího soudku. Vy dospělí budete také hrávat amatérské zápasy?

Já jsem říkal, že už hrát nikdy nebudu, ale teď jsem na zimáku častěji. Nakonec jsem to oblíkl a musím říct, že je to hodně těžké v té výstroji. (smích)