„Asi jsem ještě nezažil, že bych byl v týmu nejstarší, ale docela se na to i těším,“ usmívá se v obsáhlém rozhovoru pro Deník rodák ze Žďáru nad Sázavou, který poslední tři roky působil v dresu Kladna, s nímž zažil jak postup, tak pád zpátky o patro níž.

Vaše zastupující společnost ALVO Sports o vašem přesunu do Prostějova informovala už na 4. května. Proč oficiální potvrzení přišlo až o měsíc později?

Byli jsme v podstatě domluvení a nikdy jinde už jsme nejednali. Čekalo se, než přijedu do Prostějova a podepíšu to. Stalo se to vlastně o několik dní později, co jsme se domluvili, a pak ještě o pár dní na to to Prostějov oznámil oficiálně na stránkách.

Proč jste zvolil Prostějov?

Nejdůležitější pro mě byly přístup a vize, kterou mi Jirka Vykoukal představil. Řekl mi, jakou cestou by se chtěl klub v následujících sezonách ubírat. To pro mě hrálo asi nejdůležitější roli.

Tomáš Drtil
V Prostějově byla pohodová parta a já jsem chtěl změnu, říká Drtil

V čem vize spočívá?

Říkal mi, že by chtěl sestavit tým, který bude vyloženě pracovitý, půjde cestou každodenní dobré práce, čímž se bude chtít posouvat. Chce sestavit partu kluků, kteří budou makat, aby i fanoušci a všichni okolo viděli, že na tom ledě necháváme všechno.

Takže už ne tolik o jménech jako Divíšek, Račuk, Nouza, ale spíš týmovost.

Přesně tak. Stejně tak jsem to viděl i já, a to byl jeden z důvodů, proč se mi to líbilo. Na druhou stranu vím, že takové hráče nebude vůbec jednoduché nahradit, protože to jsou všichni páni hokejisti.

Na jak dlouho jste součástí této vize?

Zatím jsme domluvení na jednu sezonu a uvidíme, jak se bude dařit týmu, jak se bude dařit mně. Potom je to otázka nějaké další domluvy.

Je pravda, že jedním z důvodů, proč jste zvolil Prostějov, byl i trenér Ladislav Lubina?

My se právě neznáme vůbec, v Pardubicích jsem se s ním nikdy nepotkal. Je pravda, že jsem si s ním jednou volal, ale to bylo až po několika rozhovorech s Jirkou. Někde jsem se dočetl, že ta spojitost mezi námi tam je, ale není to tak úplně pravda.

Jiří Vykoukal zmínil, že o vás Prostějov měl zájem už v minulých letech. Byl váš příchod na Hanou už někdy předtím reálný, nebo to spíš bylo v úrovni „oťukávání“?

To spíš. Věděli jsme nějakou dobu o jejich zájmu. Vím, že mi kdysi psal obránce Láďa Havlík, který tehdy v Prostějově hrál, že se pan Luňák (majitel klubu, pozn. red.) ptal na moje číslo. Občas tam nějaký náznak byl. Bylo to ale v tu dobu, kdy jsem byl přesvědčený, že by se nám s Kladnem mohlo povést postoupit. Tehdy jsem zkrátka chtěl zůstat na Kladně.

Bylo teď snazší Jestřábům kývnout, když jste věděl o jejich dlouhodobém zájmu?

To, že proběhlo něco předtím, bylo super, každopádně hlavní pro mě bylo to, co se dělo teď. A já jsem ze všech těch jednání měl od začátku dobrý pocit. V podstatě to všechno zapadalo do sebe tak, jak jsem chtěl.

Jak to bylo s vaším koncem u Rytířů? Už neměli zájem, nebo jste chtěl změnu?

No, sezona dopadla tak, jak dopadla… v první chvíli jsem si říkal, že chci jednoznačně zůstat a porvat se o postup zpátky. Postupem času se to ale začínalo měnit, a pak se ozval Jirka se svou vizí. Přístup na Kladně asi nebyl takový, jaký jsem myslel, že bude. Myslím, že to mohlo být mnohem jednodušší. I když nakonec tedy s nějakým návrhem smlouvy přišli, tak já jsem v tu dobu už byl tak nějak rozhodnutý, že bych chtěl spíš jít do Prostějova.

Sestup s Kladnem ve vás pořád zůstává, nebo už jste otočil list?

Asi takhle… stejně tak, jako nikdy nezapomenu, že jsme postoupili, tak asi nikdy nezapomenu ani na ten sestup. Ale to je asi normální, k životu to patří. Mrzet mě to samozřejmě bude, ale myslím, že už asi nemá cenu se v tom nějak plácat. Život jde dál a na každou další sezonu se budu chtít připravit, co nejlíp to půjde. Navíc si myslím, že se z té sezony se dá vzít ponaučení. I když to takhle dopadlo, myslím, že mi ten ročník dal dost zkušeností.

Těšíte se na vzájemná utkání proti Kladnu?

Určitě těším. Hlavně si myslím, že to budou těžké zápasy. Jednak proto, že Kladno zase bude patřit k favoritům na postup. To jsou vždycky super zápasy. A taky proto, že znám prostředí a kluky. Bude to tím okořeněné. Každopádně si myslím, že ta samotná utkání budou dobrá.

Stěhujete se z jednoho konce republiky na druhý. Hledáte si v Prostějově bydlení?

Zrovna dneska (rozhovor proběhl ve středu 10. června, pozn. red.) jedeme na prohlídku dvou bytů, takže doufám, že to klapne. V tuhle chvíli jsme doma ve Žďáře nad Sázavou, kde i trénuju. A právě se pomalu chystám na přesun do Prostějova.

Tvořící se kádr Jestřábů je hodně mladý, vy jste momentálně v 31 letech jeho nejstarším hráčem. Ponesou tyto okolnosti s sebou určitou roli mentora?

Nabízí se to, je to tak asi přirozeně dané. Většina mladých se od těch starších snaží něco odkoukat a já budu dělat vše pro to, abych působil dobrým dojmem. Kdyby ti kluci chtěli s čímkoliv pomoct, samozřejmě jim rád poradím. Asi jsem ještě nezažil, že bych byl v týmu nejstarší, ale docela se na to i těším. Samozřejmě nevím, co to přinese, ale na druhou stranu si s tím hlavu nějak nelámu. Beru to tak, jak to je.

Je to i výzva?

Určitě. Docela jsem si to chtěl zkusit. Jsem na sebe zvědavý, jak to zvládnu. Na druhou stranu si nemyslím, že bych tam na to byl sám. Přece jenom tam budou i další zkušení kluci.

Vedle takových mladíků člověk docela omládne, ne?

Já jsem upřímně nikdy nedělal rozdíly. Jsem s klukama v týmu, a jestli jim je čtyřicet, nebo dvacet, to mi vždycky tak nějak bylo jedno. Pro mě vždycky bylo důležité, že jsem se s těma klukama cítil dobře. Když je dobrá atmosféra, přijde mi, že věk roli nehraje.

Jak se vám zatím prostějovský tým jeví?

Abych řekl pravdu, ne všechny ty kluky detailně znám, netroufnu si je hodnotit. Myslím si ale, že jestli je tam nějaká vize jít den po dni, každý den se snažit zlepšovat, tak ten aktuální tým tomu odpovídá. Je nás tam okolo pěti takových zkušenějších a zbytek jsou to kluci, kteří mají všechno před sebou a budou se snažit zlepšovat.

Zubři proti Jestřábům. Ilustrační foto
Los Chance ligy: Hned ve druhém kole hanácké derby!

Nedávno Jestřábi do obrany získali Jakuba Matyáše a Františka Hrdinku. Jiří Vykoukal o nich řekl, že mají extraligové ambice a že budou v Prostějově makat tak, aby se do nejvyšší soutěže vrátili. Platí to i u vás?

Myslím si, že u těchto kluků je to naprosto v pořádku. Budou se chtít posouvat, což samozřejmě budu chtít i já, ale každopádně nevím, jestli můžu cílit na extraligu. Chtěl bych cílit na to, abych měl z hokeje radost, aby to bavili mě, kluky, fanoušky. Každý den z toho zkrátka mít dobrý pocit.

U vašeho jména na jestřábí soupisce svítí vaše tradiční číslo 16. Zůstáváte u něj?

Doufám, že jo. Ptali se mě na to, bavili jsme se o tom. Takže by to snad mělo klapnout.

Váš bratr Martin nosí v Coloradu číslo 61. Jednička a šestka vás dlouhodobě provází, že?

Se šestnáctkou hrával strejda ve Žďáře. Oba jsme měli šestnáctku, ale v Pardubicích visí u stropu, hrával s ní pan Mach. Proto jsme museli prohodit čísla, já jsem hrával s šedesát jedničkou. Když je ale volná šestnáctka, tak beru šestnáctku. Akorát brácha už si v Americe nechal šedesát jedničku.