Ostřílený hokejista patřil celou sezonu k tahounům týmu.
Jako defenzivní útočník se nebál vrhat do střel, ale také uměl vstřelit branku. To také ukázal ve středu, když vstřelil vítězný gól.
„Ve druhé třetině jsme se začali tlačit do brány, stříleli jsme a góly tam popadaly," popisoval Lukáš Duba rozhodující část klíčového duelu.
Lukáši, udrželi jste první ligu. Jaké to jsou pocity?
Úleva, veliká úleva. V té první třetině, kde to bylo 2:0 pro ně, tak tam jsem z toho byl trošku nervózní. Věřil jsem však, že to otočíme, protože jsme měli ještě čtyřicet minut hry. V kabině jsme si něco řekli. Trošku jsme si nadali, trošku jsme si vyříkali nějaké věci. Museli jsme se víc tlačit do střelby a do gólmana, a to se stalo. Naštěstí jsme nepříznivý stav otočili, pak jsem už věřil, že to udržíme.
Musel kapitán zvednout hlas?
Určitě, něco jsem v kabině zařval a naši hru jsme si vyříkali. Já zase nejsem ten typ, abych tam na nějakého hráče hulákal, ale neodehráli jsme to dobře. Bylo to takové napomenutí pro všechny, abychom se zvedli. Povedlo se. (spokojený úsměv)
Dá se říct, že ta druhá třetina byla vaší nejlepší dvacetiminutovkou v sezoně?
Asi jo. Třetina 5:0 se nám letos ještě nepovedla. Určitě jo. Začali jsme se tlačit do brány, stříleli jsme a góly tam popadaly.
close
zoom_in
Prostějov rozdrtil Havlíčkův Brod 7:2 a slaví záchranu první ligy. Autor: DENÍK/Lukáš Horák
Sezona byla špatná, hrálo za nás 55 hráčů
Trenér Havlíčkova Brodu řekl, že největším rozdílem mezi týmy byli brankáři. Vidíte to podobně?
Ano, Šimboch zachytal v celém play outu výborně. Dařilo se mu i v sezoně. Za to mu patří velké dík. Co se týká Havlíčkova Brodu, tam ten rozdíl v brankářích byl a rozhodl.
Víceméně máte za sebou první sezonu v první lize. Jaká pro vás byla?
To se těžko říká nějak ve zkratce. Když to vezmu z mého pohledu, tak základní část nebyla nic moc. Na play out jsme se ale pořádně nachystali a věřil jsem, že jej uhrajeme. Sezona to byla špatná. Za Prostějov hrálo padesát pět hráčů, což nikdy není dobře. Zaplať pánbůh, že jsme to udrželi. Zažil jsem už sezony, kdy se v týmu vystřídalo šedesát hráčů, a to opravdu není dobře. Tým se musí udržet, sehrát se a ne to takto točit. Doufejme, že to tak bude příští sezonu.
Jak důležitý byl příchod trenéra Zdeňka Čecha? Přece jen to byl člověk, který přišel úplně z venku.
Já si myslím, že to byl obrovský přínos. Pan Čech je zkušený trenér a dal do hry klid a hlavně nechal hrát lajny, které udělal pohromadě. To rozhodlo, protože jsme se sehráli a zvykli jsme si na sebe. Nebylo to to divoké točení jako v sezoně. Tam člověk hrál každý zápas s někým jiným. To prostě nedělá dobrotu.
Poučení? Sehrát se a ne to stále střídat
Čeká vás ještě duel se Šumperkem, ten už si jedete jen užít?
Uvidíme, samozřejmě udržení oslavíme. V pátek pak bude trénink a v sobotu Šumperk. Tam to bude asi jen na pohodu. Zahrajeme si se Šumperkem nějaké bačko, uvidíme. Bude konec sezony a já jsem rád, že jsme to udrželi. Pro mě je to něco jiného, protože jsem jediný z kádru, kdo zažil sestup do druhé ligy. Když to bylo 2:0, tak jsem to měl zase před očima a říkal jsem si jen to ne. Musím poděkovat všem hráčům, trenérům, vedení…všem, že jsme to zvládli. Samozřejmě musím poděkovat taky manželce za ty nervy se mnou. Nebyl jsem doma a hrozně mi pomohla.
Jak se z této sezony poučit do té příští?
Těžko říct. Hlavní je podle mě postavit mančaft, trošku ho posílit a udržet jej. Nechat jej sehrát a ne neustále střídat a doplňovat. To prostě nejde. Když se nedaří, tak se hledají hráči na doplnění, ale tým se musí hlavně sehrát.
