Z čeho není tolik v klidu, je nejistota ohledně znovuobnovení tréninků na ledě a na to navazující restart Chance ligy. „Určitě to není ideální. Všichni bychom raději normálně trénovali a byli rádi, kdyby sezona probíhala, jak má,“ uvedl pro Deník.

Nejste z toho už nervózní?

Je to takhle, takže se to tak snažíme brát a v rámci možností se udržovat. Čekáme, co bude dál.

Jakým způsobem si snažíte udržovat fyzičku?

Tím, že jsme se v létě připravovali individuálně, tak každý máme nějakou škálu cviků. Do toho zasahují i trenéři, kteří jsou zkušení. S tím si poradit dokážeme, je to ale také limitované počasím. Je však jasné, že trénink na ledě je trénink na ledě.

Není to už trochu na hlavu? Trénujete, ale pořád nevíte, kdy se vrátíte na led, natož do zápasů.

Trefil jste to. Člověk to v podstatě každodenně řeší, voláme si i s kluky z jiných týmů, ale ve finále zjistíte, že to nemá smysl moc řešit. Prostě to tak je a my to tak musíme brát. A i přesto všechno se musíme připravit nejlíp, jak to umíme, abychom byli nachystaní, až se soutěž zase rozběhne. Až se totiž rozběhne, nikdo se nebude ptát, co bylo, nebylo. Prostě se pojede dál. Je potřeba jít teď den po dni a čekat, co bude. Nejhorší ale asi je se v tom babrat pořád dokola.

Jak dlouho budete potřebovat být na ledě, než nastoupíte do utkání?

Je to určitě individuální. Pokud mám mluvit za sebe, tak bych určitě nějaký trénink na ledě potřeboval, protože tam je to prostě jiné než na suchu. Poslední dobou se snažím chodit na led už i během suché přípravy, protože pro tělo a hlavně třeba pro třísla jsou ty pohyby jiné a chvíli trvá, než si na to tělo zase zvykne. Ale uvidíme, jaký prostor na to nakonec bude.

V Prostějově jste si nákazou skoro celý tým už prošli, podobně jsou na tom i jiná mužstva. Stejně se ale nehraje. Jaký na to máte názor?

Přesně tak. Co se týká toho promoření, tak většina z nás si tím prošla a od té doby se nám to vyhýbá, takže nějaká imunita snad opravdu funguje. Je jen otázka, na jak dlouho, navíc to u každého asi bude trochu jinak. Nicméně teď ta imunita funguje a většina týmů v extralize a první lize si tím prošla, tak je samozřejmě škoda, že se teď hrát nemůže. Musíme to tak ale brát, nic s tím nenaděláme. Chápu ale taky, že nějaká opatření potřeba jsou, i z pohledu do budoucna. Tak to prostě je.

Pokud se mohu ptát, jaký průběh nemoci jste měl vy?

Měl jsem asi tak dva dny teploty. První den to bylo něco přes 38, druhý už jen přes 37. Potom jsem se pár dní cítil trochu unavený. Nebylo to nic hrozného, ale cítil jsem, že není něco úplně v pořádku. Den po dni se to ale lepšilo. Byl jsem vlastně trochu překvapený, že jsem pozitivní. Měli jsme to v průběhu srpna, a to je období, kdy se hodně trénuje, takže únava se občas dostaví. Za normálních okolností bych to asi ani neřešil, ale tím, že ty příznaky byly u dalších několika kluků, tak jsme šli na testy, na nichž se ukázalo, že i já jsem pozitivní.

Ohlédněme se za tím, co jste zatím v nové sezoně odehráli. Vy jste stihli deset zápasů, v nichž jste získali 13 bodů, což vám stačí na průběžné osmé místo. Jak vstup do sezony hodnotíte?

To nejdůležitější jsou body v tabulce a těch jsme určitě chtěli mít víc, to je jasné. Na druhou stranu nám ten úvod soutěže ukázal, kde nás tlačí bota a na čem musíme pracovat. Troufnu si ale říct, že v těch zápasech nás nikdo nepřehrál. Uvědomuju si, že jsme zatím nehráli s těmi největšími favority, i tak si ale myslím, že bodů mohlo být víc. Proto se musíme zaměřit na věci, které nám tolik nešly.

A jaké to jsou?

Jsou to hlavně speciální týmy – přesilovky a oslabení. Taky proměňování šancí.

Poprvé v kariéře jste kapitánem, takže když to zrovna nešlape, mluvíte často?

Když to tak vezmu, tak už poslední rok na Kladně jsem patřil mezi ty starší, i když tam samozřejmě byli i starší kluci než já. Ale některé věci ohledně kabiny jsme si už tak nějak rozdělovali. A podobné je to i v Prostějově. Sice jsem kapitán já, ale s klukama se snažíme bavit všichni. Je nás tam na to víc, ať už je to Žalča (Marek Žálčík, pozn. red.) s Bártem (David Bartoš, pozn. red.), kteří jsou asistenti, nebo třeba Robin Staněk. Když je potřeba, povinnosti si rozdělujeme.

Když jste do Prostějova přicházel, říkal jste, že vás přesvědčila vize manažera Jiřího Vykoukala, že chce postavit pracovitý a obětavý tým. Potvrzuje se to?

Určitě, tohle z týmu cítím a jsem za to moc rád. Samozřejmě bych byl ještě spokojenější, pokud bychom těch bodů měli víc. Z vlastní zkušenosti ale vím, že ne všechno jde vždycky tak hladce, jak si člověk představuje. To by asi bylo moc jednoduché. Věřím ale, že jsme na správné cestě a doufám, že to na konci sezony bude vidět. To bych si moc přál.