„Je to strašná škoda. Nebyla to ale jediná šance, měli jsme jich dneska skutečně dost a dost. O to více mě to vypadnutí mrzí," okomentoval prostějovský kapitán svou střelu do tyčky, kterou vypustil ze své hokejky pouhé tři sekundy před zazněním třetí sirény.
Prostějovští hokejisté odehráli celou sérii pouze na tři pětky a ne úplně v nejlepší zdravotní formě, což je pro hráče, kteří na ledě zůstali, ne úplně nejlepší situace.

„Když je člověk v zápase, má po většinu času pocit, že má spoustu sil. A najednou přijde okamžik, kdy se zase cítí úplně strašně a bez energie. V této sérii jsme se ale skutečně vydali naprosto na maximum a těžko pak člověk ze sebe ždíme to, co už tam není," vysvětluje.
Mimo již zmíněnou smůlu ale Hanáky v tomto duelu potkal i jeden šťastný moment. Jednalo se o vyrovnání Jakuba Illéše na 1:1, které přišlo v podstatě ve stejnou chvíli jako zvuk sirény ukončující druhou třetinu. Kvůli chybějícímu videu na u navíc nebylo možné zjistit, zda puk do branky vlétl ještě v čase nebo až po něm.
„Byli jsme si jistí, že to Kuba stihl. Jinak to snad ani nejde. Hraniční to ale bylo, to přiznávám. V tu chvíli jsme si ale věřili moc a minimálně psychicky byli určitě na koni," popisoval.
Prostějovští, byť v úplně jiné sestavě než minulý rok, tak v semifinále znovu vypadli s tímto valašským soupeřem. Nutno ale říci, že oproti loňsku dokázali Totterovi svěřenci vyhrát o jeden zápas navíc a uhrát se zeleno-žlutými mnohem vyrovnanější duely.

„Teď opravdu necítíme nic jiného než obrovské zklamání. Dá se vlastně říct, že jeho míra se odvíjí od toho, jak daleko se dostanete. Já navíc ani nevím, kolik takových příležitostí ještě dostanu," uzavřel 33letý Matouš Venkrbec.