Třiatřicetilý forvard, který má na kontě i několik reprezentačních startů, je v současné době hráčem pražské Sparty. Na sledování prostějovského hokeje tak nemá příliš čas.

„Naposled jsem byl v Prostějově na hokeji asi tři roky zpátky, když tu ještě hrál brácha," osvětlil Petr Kumstát, jak nabitý má jako extraligový hráč program.

Petře, jak se vám beseda se studenty líbila?

Beseda se mi líbila moc. Přiznám se, že nejsem zrovna upovídaný typ, který by takové akce vyhledával (usmívá se). Jsem spíše tichý kluk a jsem nerad středem pozornosti. Ale díky zdejšímu panu řediteli jsem tuto diskuzi se studenty nemohl odmítnout. Proběhlo to celé suprově a já jen mohu poděkovat za pozvání.

Jste hráčem pražské Sparty a v Praze i bydlíte. Zavítáte ale občas i do Prostějova, když odsud pocházíte?

Občas ano. S manželkou tady máme oba rodinu, takže když to čas dovolí, do Prostějova zajedeme. Jako třeba o vánočních svátcích nebo potom po sezoně, kdy máme přece jen větší pauzu.

Hokej hrajete od svých čtyř let, jakým způsobem jste se k němu vlastně dostal?

Když byl brácha menší a hrál také za Prostějov, jezdili s ním rodiče na tréninky a na zápasy. A mě doma nechat nemohli, museli mě vzít s sebou (smích). Hokej mě zaujal, líbil se mi, a tak mne rodiče postavili na brusle. Musím jim za to poděkovat, že jsem díky nim profesionálním hokejistou a mám takový život.

Za prostějovský hokejový klub jste hrával do juniorů. Dařilo se vám tehdy?

První roky v juniorech pro mne byly náročné. Byly tam totiž tři ročníky. Takže když jsem v této mládežnické kategorii patřil k nejmladším, bylo to pro mě těžké, protože jsem musel hrát proti starším klukům. Postupem času jsem se ale lepšil a lepšil a poslední rok se mi v Prostějově docela dařilo. Pak se ozval manažer Znojma, kde hrál můj bratr, kterého se na mě ptal. Takže jsem přestoupil do Znojma, kde jsem v tamní juniorce působil do té doby, než jsem úplně přešel do mužů.

A žádný start za prostějovské A-mužstvo tedy nemáte?

Ne, nemám. V Prostějově jsem hrál do juniorů, za A-tým jsem však nikdy nehrál a ani jsem s ním netrénoval.

Stihl jste alespoň v této sezóně při své náročném programu sledovat hokejové dění v Prostějově?

Jo, stihl. Co vím, tak ta sezóna asi neproběhla podle jejich představ. Přiznám, že tu situaci okolo prostějovského hokeje neznám, akorát sem tam kouknu na výsledky, jak si vedou. Malinko víc jsem to sledoval, když tu ještě hrál brácha. Dostaly se ke mně ale noviny o prostějovských ambicích postoupit do extraligy. To mi trochu vymklo oči, protože se mi to zdá přehnané. Nakonec tady byli rádi, že se v té první lize udrželi. Mezi těmi jednotlivými soutěžemi je dost velký rozdíl a řekl bych, že na to v té první lize přišli.

Když Jestřábi do první ligy postupovali, viděl jste některé z jejich utkání ve finále druhé ligy s Přerovem či v baráži?

Ne, ne. Ta postupová sezona byla v Prostějově samozřejmě dlouhá a já jsem ji končil, když se tu ještě hrálo. Ale odjeli jsme na dovolenou. Protože toho volna opravdu tolik není a člověk si potřebuje oddechnout. Naposled jsem byl v Prostějově na hokeji asi tři roky zpátky, když tu ještě hrál brácha.

Autor: Petr Komárek