Ještě ovšem není všem dnům konec, nicméně výchozí pozice prostějovských Jestřábů v boji o předkolo play-off není nejlepší.

„Už v rozhovoru po utkání s Frýdkem-Místkem jsem ale říkal, že do konce je ještě deset zápasů a my je de facto všechny musíme vyhrát. Pak se ukáže, jestli tam prostě patříme, nebo nepatříme,“ tvrdí Račuk.

Cítíte to tak, že každý ztracený bod teď může znamenat konec vidiny postupu?

Nemáme v podstatě co ztratit. Jak to říct… nehraje se žádné play-out, baráž, nepadá se, takže my tím postupem můžeme jenom získat. Tak je to dané.

Po pauze vás ve středu čeká Třebíč, která rovněž stále myslí na předkolo. Může to být v tuto chvíli klíčový zápas?

Takových zápasů, kde jsme si říkali, že musíme, že to jsou naše poslední šance… těch už bylo v této sezoně strašně moc. Když si to vezmete – dostat se do osmičky, být devátí, teď abychom se dostali do desítky. A říkat si to pořád dokola, to taky nejde. My musíme jít zápas od zápasu. Teď už to v podstatě nemáme ve svých rukách, takže musíme vyhrávat a doufat.

Během celého ročníku to musely být často velké nervy, že?

Je to na psychiku náročné. Přijede Kadaň nebo jiné týmy okolo ní, které bychom měli přejíždět, a my se s nimi trápíme. A pak ztrácíme takové zápasy jako proti Jihlavě, Frýdku. Musíme ale doufat, že se to zlomí.

Je to pro vás v tomto ročníku o to těžší, že tým vedete coby kapitán?

Je to náročné. Nebudeme si nic nalhávat, sezona se měla vyvíjet jinak. Najednou je to takhle. Zase na druhou stranou, kdyby ty sezony probíhaly každý rok tak, jak to máme nalajnované, tak bychom každý rok vyhrávali tituly, nebo postupovali. Je to dobré ponaučení do další části mé kariéry, že prostě taková sezona přišla. Ale je to těžké. Fanoušci jsou nároční, vedení je náročné, a když to nefunguje, tak je to prostě špatné. Že bychom se na to měli ale nějak vymlouvat, že jsme po tlakem… prostě jsme si to udělali sami a sami se o to musíme porvat. Ne si jen říct, že to nějak dopadne. Takhle by to určitě nešlo.

Děláme individuální chyby, což je špatně

Proč to v této sezoně neklapalo, jak jste si plánovali?

Za mě je to furt to samé. Jsou tam pořád dokola ty stejné individuální chyby. S tím může dělat trenér, co chce, ale na tom ledě jsme my a ty chyby děláme my. A většinou jsou individuální, což je prostě špatně.

Každopádně ještě můžete sezonu zvrátit. Cítíte z týmu velkou motivaci se o to poprat?

Od posledního zápasu proti Frýdku-Místku jsme měli nějakých deset dní pauzu a musím říct, že tým teď v těch trénincích vypadal nejlíp za celou sezonu. Nějaké odevzdání nebo něco takového tam určitě není. Furt je o co hrát a myslím, že všichni hráči v kabině si to uvědomujeme.

Vám osobně se ale stejně jako minulou sezonu zase hodně daří. Předpokládám, že v případě týmového nezdaru by to však byla jen taková náplast.

Když se na ty body podíváte, tak já oproti těm klukům nahoře hraju proti těm slabším soupeřům. To je možná taky trochu znát. Bylo by to pro mě asi takové specifičtější, kdyby se hrálo pořád stejně. Ale na rovinu musím říct, že jsem tu od toho, abych týmu pomohl hlavně v ofenzívě, a nějak se to snažím plnit, takže za ty body jsem rád. Byl bych ale raději, kdybychom hráli v té lepší osmičce a já měl klidně bodů o polovinu méně.

Hokej se hraje pro lidi

Do závěru sezony se vám bude hodit podpora fanoušků. Těch ale bohužel pro vás nechodí v poslední době mnoho.

Samozřejmě, hokej se hraje pro lidi a na zápasech nám určitě chybí. Na druhou stranu, my na to nesmíme koukat, jestli lidi přijdou, nebo nepřijdou, my prostě musíme hrát úplně stejně, jestli jich tam je tři sta, nebo tři tisíce. Musíme mít motivaci stejnou. Myslím si ale, že když přijdou výsledky, tak ti lidi i na takové soupeře jako je Sokolov s Kadaní klidně přijdou.

Nejsou lidi podle vás i přejedení těch stejných soupeřů?

Optimální varianta by asi byla, kdyby se hrálo tak jako v předchozích letech – s každým čtyřikrát. Takhle se to ale schválilo a musím říct, že když jsem před sezonou viděl různé varianty, tahle mi přišla nejlepší. Už před začátkem ročníku jsem ale říkal, že na hodnocení systému bude čas až po sezoně. Jestli to byl dobrý, nebo špatný nápad. Když to ale teď vidím s odstupem času, musím říct, že by bylo lepší, kdyby se s každým hrálo čtyřikrát.

Vás teď každopádně zajímají nejbližší dny a nejbližší zápasy. Jak jste na ně připraveni?

Jak už jsem říkal, teď jsme na ten konec sezony měli zhruba deset dní a za mě musím říct, že ta příprava byla nejlepší v této sezoně. Já věřím v to, že si všichni uvědomujeme, že šance pořád je a že to ve středu nastartujeme. Ten zápas je další, co musíme. Už není kam uhnout.

Ve zbytku sezony bez útočníků Krejčíka a Ouřady

Trenér Prostějova Ladislav Lubina se v honu za postupovými pozicemi bude muset obejít bez dvou útočníků. Zranění už ve zbytku ročníku nedovolí nastoupit Lukáši Krejčíkovi a Kryštofu Ouřadovi.

„Je to ztráta, ale na druhou stranu musí přijít další a ti musí ty kluky nahradit. Musí se šlapat a nehledět na to, jestli je někdo zraněný, nebo ne,“ nechce hledat žádné výmluvy kapitán Jestřábů Marek Račuk.

Lukáš Krejčík zaznamenal ve 46 zápasech 26 bodů (8+18), teď má ale vážné problémy s kolenem, ke zranění došlo v posledním zápase před pauzou proti Frýdku-Místku. Ouřada, který za 23 utkání zapsal osm bodů (2+6), má zase potíže s ramenem.

Ve středu od 17.30 na ledě Horácké Slavie Třebíč už bude muset Prostějov nastoupit bez nich.