„Po dvou letech v Šumperku jsem byl hodně vyčerpaný a unavený. A zejména po té sezoně poslední. Dal jsem si pak asi čtyřměsíční oraz od hokeje, protože jsem byl prostě vyhořelý. V červenci jsem pak tady přišel s velkou chutí a energií, která mi vydržela po celou sezonu a mám ji i teď. A to i přesto, že ta sezona byla velmi těžká," popisuje teprve 28letý asistent trenéra Janečka.

Ten potom také přiznal, že aby se podobná situace s vyhořením už neopakovala, musel ve svém životě udělat i nějaké významné změny. „Uvědomil jsem si, o čem ten profesionální sport je. V Šumperku jsem si každý nepovedený zápas strašně moc bral, od čehož se také odvíjela moje nálada. A ve výsledku i nálada mně blízkých osob. Zjistil jsem, že tohle je cesta do pekla," popisuje a s lehkým úsměvem dodává: Přehodnotil jsem své priority a pohled na hokej. Jsem vděčný, že jsem na to přišel už ve svých 27 letech."

Zdroj: Deník/David Kubatík

Práce pro Draky i Jestřáby? Specifická

Lukáš Majer se na trenérskou dráhu vrhnul už ve svých osmnácti letech, kdy skončil své hráčské období v juniorce Olomouce. Od té doby působil jako asistent v prostějovské šestnáctce i osmnáctce, pak přišla jeho pětiletá anabáze v Kralupech nad Vltavou, kde zastával funkci vedoucího mládeže a zároveň u jednoho týmu vydržel pět let od mladšího dorostu až do juniorky a postoupil s ním do druhé nejvyšší juniorské soutěže. Následovala pak sezona u dvacítky českobudějovického Motoru a pak už ty dvě zmiňované sezony u tehdy ještě prvoligových šumperských Draků.

LHK Jestřábi Prostějov - rozlučka se sezonou 2024
FOTO: Jestřábi s fanoušky obrovskou autogramiádou oficiálně uzavřeli sezonu

V Šumperku se tedy jeho kroky definitivně vydaly směrem do mužského profesionálního hokeje, jeho role oproti působení u Jestřábů byla dost odlišná. Draci byli týmem, jehož cílem byla záchrana a Jestřábi zase vyhlašovali útok minimálně na finále.

„Práce v obou klubech byla svým způsobem specifická. Vždy se ale prostě snažíte dělat ji co nejlépe. A je také obrovský rozdíl v tom, zda jste hlavní kouč nebo asistent. To sice nejste tolik vidět a nemáte takovou zodpovědnost, na druhou stranu ale děláte obrovské množství té černé práce v pozadí," vysvětluje.

Kádr dával dohromady ještě s Totterem

Jak ale mladý nadějný kouč líčí dál, ani před sezonou u Jestřábů všechno neprobíhalo úplně standardně. Třeba když společně s Petrem Hubáčkem podepsali smlouvu jako asistenti bývalého lodivoda Aleše Tottera, začali s ním řešit skladbu kádru a za dalších čtrnáct dní došlo k Totterovu odchodu. „Byli jsme tedy s Petrem v úplně nové situaci. Martin Štrba se k nám potom připojil až někdy v půlce května. To bylo trochu zvláštní a specifické," vzpomíná.

„Na vlně zvláštnosti a specifičnosti se pak sezona držela i nadále. Nebyli jsme schopni udělat šňůru třeba pěti, šesti výher v řadě. To vedlo k výměně hlavního trenéra. Martin Janeček pak sice tým nastartoval, dohnaly nás ale problémy, které jsme měli už od začátku," dodává.

Co brzdí rozvoj prostějovského hokeje?

Další věc, která by se dala označit za zvláštní a specifickou, jsou pak vztahy mezi Jestřáby a druhým prostějovským klubem, kterým je SK Prostějov 1913. Ten má pod sebou celou mládež a navíc od letošní sezony i A-tým, který zatím došel až do finále krajského přeboru.

Logickým krokem by se mohlo ve městě velikosti Prostějova jevit buďto sloučení v jeden oddíl, anebo alespoň velmi úzká spolupráce. Opak je ale bohužel pravdou a místo spolupráce přišla tvrdá a nepochopitelná konkurence. „Samozřejmě mě to mrzí a jsem z toho hodně špatný. Hrál jsem tady odmalička a pak jsem tady začal trénovat i děti. A i když jsem pak byl osm let jinde, vždycky mi na tom Prostějovu záleželo," říká a nadechuje se k dalším slovům.

Plakáty na Andrově stadionu
Protest na Sigmě. Prasata z vedení, vzdejte se velení, stálo na plakátech

„Vždy se říkalo, že tady máme jednu ledovou plochu a žádné vybavení. Teď nám tady stojí v podstatě až extraligový barák se skvělým zázemím, ale v mládeži hrajeme nejnižší soutěže. Nemáme extraligu devátých tříd a ani, byť jen druhou nejvyšší soutěž dorostu a juniorů. Troufám si říct, že to, že tady vznikl ten druhý A-tým, oddaluje rozvoj prostějovského hokeje na dalších osm až deset let," kroutí hlavou.

Zdroj: Deník

Vážím si našeho kotle

A nevraživost mezi oběma prostějovskými hokejovými organizacemi se podle něj neodráží pouze v rozvoji mládežnického hokeje, ale celkově i v samotné hokejové atmosféře na zimáku během utkání Chance ligy. Mluvil o tom, že na stadionu panuje nepřátelská atmosféra, která pak i mnoho lidí, kteří dříve klub podporovali, prostě odpuzuje.

„Krásným příkladem rozdílu mezi námi a jinými kluby může být třeba Zlín, ale nejen on. Tam když jsme přijeli, všichni přáli tomu áčku. Od ledařů přes mládež a jejich trenéry, kteří tam hráli před námi. Všichni věděli, že jakmile si udělají to své, půjdou večer fandit Beranům. Tady zase vnímáte, že si mnoho lidí přeje vaši prohru, protože prostě fandí tomu druhému klubu," krčí rameny.

„O to více si vážím našich skalních fanoušků. Toho, jak se ten kotel na každý zápas vždy už od přípravy sešel a hnal nás za vítězstvím. A to i ve chvílích, když na celém zimáku bylo třeba jen 400 lidí. Za to jsme jim opravdu vděční. Přál bych si také, aby to tady jednou bylo podobné, jako třeba v tom Zlíně. Nakonec se to tady stejně bude muset jednou spojit. A pokud ne, všichni ti dobří lidi budou odcházet, jelikož v tom neuvidí budoucnost," doplňuje.

Trpí tím hlavně děti

A jak by podle něj měl vypadat ideální stav, který by nezajistil jen a pouze prosperitu Jestřábů, ale i celého prostějovského hokeje? „Bylo by fajn, kdyby jak dorost, tak i juniorka hrály nejvyšší soutěž a připravovaly hráče pro jedno prvoligové áčko. Bohužel ale, ego je obrovská věc a tím, co se tady děje, bohužel nejvíce trpí ty děti. Zatím tedy můžu jenom poděkovat panu Luňákovi za to, jak dělá A-tým a Radku Mudrlovi, že dělá mládež," popisuje.

Tak to prostě je…

Ač prostějovští hokejisté vypadli z play-off už více než před týdnem, trenérské duo ani většina hráčů vlastně ještě neví, zdali jim budou prodlouženy smlouvy. Není tak jisté, jestli se bude opakovat situace z předchozích sezon, kdy byla větší polovina vyměněna za jiné, anebo se klub tentokrát vydá jinou cestou a větší procento stávajícího kádru udrží.

Zdroj: Deník/David Kubatík

„Tak to prostě je. Máme všichni smlouvy do 30. dubna a zatím stále trénujeme. I kluci jsou profesionálové a také vědí, že ještě není konec. Je třeba také říct, že pan Luňák dělá spoustu věcí sám, hrozně to prožívá a obrovským způsobem mu na tom týmu záleží. A my všichni věříme, že udělá všechno pro to, aby byl klub příště zase silnější. Nyní se rozhoduje, co bude nejlepší a my to plně respektujeme," říká.

Fotbalisté Zlína (žluté dresy) se ve čtvrtek dopoledne utkali na hřišti ve Spytihněvi s druholigovým Prostějovem.
FOTO: Eskáčko uhrálo cennou remízu se Zlínem. Zápas splnil svůj účel, říká kouč

A kam případně dál?

Lukáš Majer však na závěr také zdůraznil, že pokud by se věci vyvinuly tak, že by už ve své práci ve svém rodném městě pokračovat nemohl, tak už ví, kam by s největší pravděpodobností vedly jeho další hokejové kroky. „Pět let jsem byl v Čechách a stále se tam rád vracím. Strávil jsem tam totiž to nejhezčí v životě. Mám tam také spoustu kamarádů a kontaktů a hlavně si tam někdo té práce váží," uzavřel.