„S panem Zabloudilem jsme se o tom už bavili. Z jejich strany je zájem, abych zůstal,“ prozrazuje bývalý obránce, který na mnohé zasvěcené působí jako pan Kouzelník.

Druholigový tým s absencí sebevědomí za krátkou dobu převtělil do hráčů, které hokej baví. A nejen to. Za čtyři utkání pod jeho vedením Hanáci třikrát vyhráli a opustili poslední příčku…

Začátek prostějovského angažmá je pro vás pohádkový.
Jsem velice spokojený, protože mít za čtyři zápasy deset bodů, přiznám se, že jsem o tom ani ve snu nepřemýšlel. Dnes to vidím.

Vaše bilance na lavičce Prostějova vzbuzuje respekt. Když se bavím s hráči o příčinách série bez porážky, zmiňují, že jste překopal herní styl. Právě v tom spočívá kouzlo zmrtvýchvstání?
Teď jste to řekl za mě, alespoň nemusím nikoho kritizovat. Já to povím jinak a asi by se mohli na mě bývalí trenéři naštvat. Nevím, jak to kulantně říct…

Zkuste upřímně.
Prostě to mužstvo bylo naprosto bez herního systému i disciplíny. Když jsem se jich zeptal, co hrají, jak vyjíždí z pásma, tak mi řekli: tady je obránce, tady je levé křídlo. A já říkám, kde je střední útočník?! Tady někde najede. To byla odpověď hráčů. Systém je o tom, že oni musí vědět, že mohou dát puk naslepo po mantinelu. Hráč dává puk de facto jenom do pásma. Hokej se dnes nehraje v obranném ani ve středním pásmu, ale v útočném.

Bylo těžké hráče přesvědčit, že váš styl jim prospěje?
Ne. Musím říct, že ho rychle pochopili. On totiž není moc náročný. Je jednoduchý. Spočívá hlavně v pomoci pro obránce. Kluci mají fantastickou herní disciplínu. Na ledě poslouchají a to je velmi důležité. Když by někdo neposlouchal, tak je to o ničem.

Prozradíte vaše know-how?
Ne. (směje se)

Byl jste v šoku, v jakém stavu jste tým nalezl?
Týden předtím jsem byl v šoku, když jsem je viděl na tréninku, s jakou vervou trénují. To byla úplná katastrofa. Říkal jsem si, jestli do toho jít nebo ne, protože jsem opravdu měl nabídku z první ligy. Ale byla to pro mě vhozená rukavice. Prostějov mi přilehl k srdci. V Polsku jsem dostal ještě horší mužstvo a podařilo se mi s ním něco udělat, takže s týmem se dá tvořit.

Kdo vás přesvědčil?
Pavel mě lámal, abych to vzal. (Pavel David, marketingový ředitel HK, pozn. redakce). Já mu řekl, že pokud budu mít lidi kolem sebe, tak do toho půjdu.

Ta dvouměsíční lhůta ve smlouvě pořád trvá?
Pořád trvá. Je to do konce roku. S panem Zabloudilem (předseda klubu, pozn. redakce) jsme se o tom už bavili. Z jejich strany je zájem, abych zůstal. To mě velice těší. Nechvalme dne před večerem. Slíbil jsem, že pokud bude se mnou spokojenost, rád zůstanu.

Vrásky vám tak dělá asi jen zranění klíčového útočníka Jiřího Piluši, že?
Z toho radost nemám. Musím to honem nějak doplnit, ale bude to těžké. Myslím, že budu muset předělat styl. Třetí lajnu stáhnu víc do obrany. Ale kluci hrají výborně. Musím poděkovat Olomouci, že nám pouští hráče. Jsem rád, že vazba mezi Prostějovem a Olomoucí konečně funguje. Bez ní by to bylo daleko těžší.

Na kdy stanovili lékaři Pilušovi předpokládanou dobu návratu?
Doktor mi říkal, že bude mimo tak šest týdnů. Má zlomené žebro. Když to prý půjde dobře, mohl by po třetím týdnu na led bez kontaktu. Ale šest týdnů bude mimo.

Což je problém i pro speciální přesilovkovou formaci.
No, rozpadla se. Ovšem na přesilovky máme připravených více verzí, jestli jste si všiml. Naskakuje tam i Míša Rak. Akorát to budeme muset vypilovat víc. Opravdu není čas. Moc prostoru jim nevěnujeme, ale budeme muset, protože rozhodují utkání. Musíme na to vyhradit víc času. Teď nás zase čeká tvorba nového složení. Snad nám to vyjde.

Přijdou posily?

Budete pokračovat v doplňování kádru i s ohledem na zranění?
Snažím se to doplnit, ale je to hodně těžké. Kluci jsou pořád pod smlouvami. Já bych je sehnal, ale každý klub mi řekne, že ho uvolní za padesát, dvě stě, tři sta tisíc. To není jednoduché. Nemá význam dávat tolik peněz, aby u nás dohrál soutěž, když po sezoně může být úplně volný.

Zatím vám přestupy vycházejí. Hráči, které jste přivedl, pravidelně bodují. Dobré trejdy?
Jenom aby jim to vydrželo. Byl bych hodně rád. (usmívá se)

Poslední novou tváří je obránce Havířova Michal Zimmer. Se svými 170 centimetry jej asi nelze považovat jako náhradu za Jana Krajíčka, že?
(rozesměje se) Za velkého malý? To je mladý kluk. Nečekejte od něho zázraky. Byl to jeho první zápas, předtím toho moc nehrával. Byl trošku vyklepaný. Pro mě je to hlavně srdcař, se kterým se dá tvořit. Nečekám od něj velké zázraky, ale houževnatost v obraně. Zkusíme ho upravit tak, aby do mužstva zapadl. Jako náhrada za Honzu to ne. To bych musel nastoupit já, ale tak před sedmi lety. (opět se směje)

Odchod Krajíčka proběhl v harmonii?
Honzovi chci poděkovat. U mě má dveře otevřené. Honza na to řekl, že pokud sezona dopadne dobře a já tu zůstal, tak by eventuálně rád hrál tady třeba za rok. To je hudba budoucnosti. V mužstvu bych ho rád uvítal.

Hra v početní výhodě rozhoduje

Říkal jste, že přesilové hry moc necvičíte, přesto alternativa s Romanem Hlouchem na pozici falešného beka působí velmi věrohodně.
Já se rizika nebojím. Troufnu si hrát se čtyřmi útočníky a jedním bekem. Ale je to vše o nácviku a my na to ten čas nemáme, protože pořád pilujeme herní styl. Systém, ve kterém je strašně moc variant. Kluci zatím ovládají tři čtyři. Ještě se to dá hodně zrychlovat. Musíme postupně, nemůžeme kluky do všeho natlačit hned. Nedá se všechno stihnout za dva týdny.

Přesto první branka proti Uničovu z přesilovky po krásné kombinaci vypadala jako z tréninkové tabule.
Krásná. Přesilovka byla dobře zahraná. Jsou čtyři varianty, co mohou kluci zahrát. Když se umí dobře postavit před bránu na dorážku, mohou z toho góly padat. Protože Roman (Hlouch, pozn. red.) tu střelu má. To se nepříjemně brání.

Po vašem příchodu jste už dali sedm branek z přesilovek. Jaká je vaše představa, až se početní výhodě začnete intenzivně věnovat?
Trošku jsme to cvičili. (usmívá se) Hlavně ze začátku, teď jsme to potlačili, kvůli jiným věcem. Nevím, třeba se nám podaří dát ještě víc gólů. Jste mě zaskočil, já myslel, že máme horší bilanci.

Prohlásil jste, že Prostějov je město hokejové. Nejsou pro vás návštěvy zatím zklamáním?
No, proti Uničovu jsem čekal víc. Ale musím poděkovat té hrstce, co přišla. Snažili se, dělali všechno pro to, aby je bylo slyšet. Moc jim za to děkuji a věřím, že nás přijdou podpořit i příště.