„Byl to nepopsatelný pocit a je krásné je mít doma. Teď je to týden, co se malá narodila. Užíváme si to. V podstatě jsem rád, že teď zápasy nejsou, můžu být doma a pomoct přítelkyni,“ řekl v rozhovoru pro Deník 24letý útočník Jestřábů.

Vše zlé je pro něco dobré, že?
Přesně tak, jak říkáte.

Zaměstnává vás dcerka dost?
Ne, to ne. Je maličká a víte, jak to chodí. V úterý jsme byli poprvé se venku s kočárkem projít, abychom ho trochu vyvětrali. V pondělí jsme byli na procházce asi tři čtvrtě hodiny, tak to pomalinku budeme protahovat.

Narozením dcery se vám život hodně překopal?
Přesně tak, jsem plný očekávání, jaké to bude dál. Je to nepopsatelný pocit. Když se malá narodila, tak se člověku spustily slzy, ani o tom nevěděl.

Zmínil jste, že vám v tuto chvíli hokejový půst nevadí. Neříkejte ale, že byste po pár dnech už nechtěl nazout brusle a vletět na led.
Zrovna den zpátky jsme to doma řešili… měli jsme večeři a já jsem si v televizi pustil slovenskou ligu, na tabletu KHL a paní mi říkala, jestli jsem se trochu nezbláznil (směje se). Říkal jsem ji, že mi to strašně chybí. Člověk to dělá celý život… Teď zvlášť po tom létě, když člověk jenom trénoval, byl plný očekávání, ale po měsíci je znovu zpátky tam, kde byl.

Sledujete hokej, kde se dá i za normálního režimu?
Jsem ten, kterému paní furt nadává, že jsem blázen (směje se). Hokej mám doma puštěný pořád.

Nikdy toho není dost?
Přesně tak. Pořád si čtu články, koukám se na zápasy, ráno kontroluju výsledky NHL. Člověk se o to prostě zajímá. Někdy je to dobré, někdy špatné, ale ta láska k hokeji prostě přetrvává.

K udržování fyzičky využíváte toho, co aktuálně dovolují vládní nařízení?
Ano, trénujeme ve skupinách po šesti. Natrénováno bychom měli mít, ale samozřejmě bychom byli raději na ledě, to ovšem nezáleží na nás. Už jsem četl fakt snad tisíc článků o tom, že ty týmy jsou v drtivé většině promořené, ale stejně se to zavřelo… My jsme na tohle ale malí páni, nemůžeme o tom rozhodovat. Každopádně se musíme nějak udržovat. Není to tak, že to teď rveme na sto procent, ale to, co jsme si natrénovali přes léto, si musíme udržovat. Klidně se může stát, že nám v pondělí zavolají, že v úterý hrajeme zápas. Když to řeknu blbě, musíme být připraveni na zavolání.

Trénovat, ale nevědět, kdy půjdete do zápasu, to musí být psychicky těžké.
Je to tak. Když jde člověk na led po té letní přípravě, ještě ho chvíli trápí třísla, přitahovače a tak dále. My jsme si tím všichni jednou už prošli, ale teď to asi bude od znovu, pokud budeme čtrnáct dní bez ledu. Na druhou stranu, když je člověk zraněný, tak to podstupuje taky. Teď je akorát rozdíl v tom, že jsou na tom všichni stejně, nikdo není napřed. Maximálně Třinec a Frýdek-Místek, kteří jezdí na led do Polska. Takovou možnost ale bohužel každý nemá.

Čím déle se nebude hrát, tím víc složitější to pro všechny bude. Nedošlo zatím v Prostějově k finančním škrtům?
Vše záleží na panu majitelovi, jak mu bude fungovat firma. Čeká se na nějaké dotace od státu, vůbec nevím, jak to bude vypadat. Je to spíš otázka na ta vyšší místa. V podstatě každý den čekáme, co bude.

Zatím jste ale ze svých platů slevit nemuseli?
Ne, zatím je to v pohodě.

V novém ročníku Chance ligy jste stihli odehrát deset zápasů, v nich jste nasbírali 13 bodů, jste na osmém místě. Jste se vstupem do sezony jako tým spokojení?
Nemyslím si, že bychom měli být spokojení. Ba naopak. Měli bychom si klást ty nejvyšší mety a pro nás je tohle aktuální umístění zklamání. Podle toho, jak jsme hráli, bychom měli mít třeba ještě o osm bodů víc. Ať už jsou to prohrané zápasy s Benátkami nebo se Sokolovem, takové ztráty si nemůžeme dovolit. Herně jsme byli snad v každém zápase lepší, ale neproměnili jsme šance, soupeř potom odskočil. Těžko se to říká, ale podle předvedené hry bychom měli být ještě výš.

V čem je největší problém?
Dostáváme hodně gólů v oslabení, hlavně na venkovních hřištích se nám pak nedařily přesilovky a ve hře pět na pět nedáváme šance.

Jak jste spokojený sám se sebou? V seniorské kategorii jste nikdy moc bodů nesbíral, až minulý ročník v Prostějově přišel zlom. Zapsal jste 40 bodů, v aktuální sezoně jich zatím máte sedm.
Já na osobní statistiky nekoukám. Říká to každý, je to takové klišé, ale je to tak. Jak sám říkáte, těch bodů jsem nikdy moc nedělal. Vloni jsem přišel do Prostějova s nějakou vizí, kterou jsme si s panem Vykoukalem řekli. Na začátku se ale některým hráčům přestalo dařit, ukončily se s nimi smlouvy a já jsem potom na půlku sezony dostal příležitost hrát s Tomášem Divíškem a Tomášem Nouzou a na druhou se Žálčíkem a Račukem. Všichni víme, že to jsou hráči prvoligové top úrovně. Byl jsem rád, že jsem si s nimi mohl zahrát, s takovými hráči ty body naskakují lehce.