„Byli jsme poslední generací hokejových amatérů, potom už nastala i v Prostějově éra poloprofesionální,“ říká Jaroslav Palatý a sahá hned dosti hluboko do svých pěkných vzpomínek. „S hokejem jsem začínal jako rodák z Kostelce na Hané ve Velké Bystřici u Olomouce, odkud jsem přešel do Moravie Olomouc,“ vypráví.

Jako voják startoval za olomouckou Duklu, dříve Křídla vlasti, pak se vrátil do Moravie, ale v roce 1960 už poprvé, jako dvaadvacetiletý, oblékl hokejový dres Prostějova. „Hráli jsme téměř stále druhou nejvyšší československou soutěž, přestože v té době byli všichni naši nejlepší hokejisté doma. Ne jako nyní, kdy hraje víc než dvě stě našich nejlepších hokejistů v USA, Kanadě a v mnoha evropských zemích,“ srovnává.

„Vzpomínám na naši vynikající prostějovskou partu, dodnes se rádi potkáváme. Když nás posílil Jarda Stříž z Brna, hrál jsem v prvním útoku s ním a Oldou Fišerem, potom přešel Olda do druhého útoku k bratrům Tondovi a Mildovi Dosedělovým a k nám Lojza Dohnal.“ Dalšími útočníky byli Mačák, Sojka, Kubát, Muzikant a Plesník, v obraně hráli Bábek, Machač, Novotný, Werner, Matoušek a Černý, v bance Antoníček, Lacina a Kosek.

Krásných vzpomínek má mnoho, některé jsou i neuvěřitelné. „Když jsme hráli v moravskoslovenské skupině druhé ligy, pořadatelé zápasů na Slovensku se často snažili nějak dohánět výkonnostní hokejové manko na moravské celky mimo hrací plochu,“ vzpomíná s úsměvem. „A tak jsme například v Nitře neměli ve sprchách k dispozici teplou vodu, nebo v Banské Bystrici jsme byli umístěni do dvou malých šaten a jednu z nich před zahájením zápasu zvenčí uzamkli. Na bouchání dlouho nikdo nereagoval, rozhodčí na ledě hru zahájili a Prostějov hrál několik úvodních minut o body jen s polovinou mužstva,“ kroutí nad tím hlavou jubilant ještě i dnes.

Jaroslavu Palatému přichází v těchto dnech blahopřát s jeho nejbližšími a také mnohými přáteli i vzpomínající pamětníci prostějovské hokejové slávy.

Ze životopisu Jaroslava Palatého

Osm roků byl Jaroslav Palatý nejlepším střelcem prostějovského týmu, dvakrát králem střelců II. ligy, šest let byl kapitánem mužstva. V tréninku velmi pilný, ke každému utkání nastupoval perfektně připraven. Na ledě odváděl vše, svými nevyzpytatelnými kličkami často odsuzoval protihráče do rolí přihlížejících.

Po ukončení hráčské kariéry pak působil dalších patnáct roků jako trenér prostějovské hokejové mládeže, ve dvojici s Miroslavem Koníčkem též u A-mužstva. Nejen hokejové, ale také morální kvality vynesly Jaroslava Palatého v šedesátých letech několikrát v příslušné anketě mezi deset nejúspěšnějších sportovců Prostějovska. Pracoval v prostějovských Železárnách. Nejprve jako mistr na výhybkárně, později pak třicet roků jako mistr i vrchní mistr odborné výchovy na středním odborném učilišti.

Vlastimil Kadlec